Že jste o bývalém záložníkovi Slavie a Bohemians dlouho neslyšeli? Nic divného - 300 kilometrů od Moskvy, kde je největším sportovním hrdinou hokejový trenér Vladimír Vůjtek, se skoro nedá dovolat, Kuchařův mobil neustále ztrácí signál.
Posledních pár dní Kuchař strávil v Česku, dostal dovolenou, než v Rusku začne podzimní část ligy. Byl u rodičů, stavil se u kamarádů, ale pohybu si moc neužil. Trápí ho tříselný úpon. Jak se zranil? "Jako normálně, hloupě. Je konec tréninku, kopu si ještě ze srandy s doktorem a najednou rup - natáhnu si tříslo."
Když v Rusku začínal, nechal raději manželku a dvouletého syna Tomáše doma. On sám trávil týdny v kempu za městem, mezi tréninky byl zavřený v pokoji a z nezvyklé stravy měl často průjmy.
"Už jsem si myslel, že se ze mě stane alkoholik. Néé, to přeháním, ale někteří kluci si občas pěkně přihnou. A já? Držel jsem se, ale neměl jsem si s kým pokecat. Ze mě byl hluchoněmý. Jen jsem ráno řekl dobré útro a večer spokojno noču, víc si mě nikdo nevšímal."
Takže se nedomluví? "Ne, to zvládám." Říká, že už mluví obstojně, i když v týmu Šinniku jsou Bulhaři, Bělorusové, Slovinec nebo Uzbek.
Ačkoli mu bude sedmadvacet, v mužstvu platí za mladšího. V kádru jsou hlavně třicetiletí pardálové. "Jakou mám pozici? Vůbec žádnou. Jednou dám gól, hraju slušně, vyhrajeme - a pak třeba nehraju. Ale tak to tady prostě chodí. To nepochopíte."
Na "bázi" vydržel měsíc, pak dorazila rodina. Pořídili si byt v centru, za který platí 500 dolarů měsíčně. "Není to nic moc, ale pořád lepší než stovky lidí, kteří prádlo perou rovnou ve Volze. Nedivím se Zdeňkovi Grygerovi, že ze Sparty nechce přestoupit do Moskvy, a to je přitom proti Jaroslavli parádní velkoměsto."
V létě často jen 15 stupňů, tuhá zima, k tomu nevlídný kraj. Jen malebný ostrov na Volze, kam vstup stojí 50 korun, je pro Kuchaře rájem. Malý Tomáš si na dětských atrakcích zaskotačí, rodiče si odpočinou.
Šel by Kuchař do Ruska znovu, kdyby ta nabídka přišla? "To nevím, asi ne. Když tam vydržím ještě rok, budu borec."
