Krátce po přestávce nestačil na dorážku Mahmutoviče, takže jeho tým prohrál 0:1 a domů se vracel bez trofeje.
"Jaké jsou moje pocity? Špatné, vždyť jsme prohráli," smutnil pětatřicetiletý Filipko.
Jak daleko jste byli od zisku trofeje?
Docela dost, ale zároveň i docela blízko. Prohráli jsme, takže to zůstalo ve fázi co kdyby.
Jaká byla první slova hráčů po příchodu do kabiny? Byla tam skleslá atmosféra, skoro nic nepadlo. Musíme to nechat uležet a až pak si to rozebereme.
Ale s favoritem jste sehráli vyrovnaný zápas, byla to především taktická bitva.
Věděli jsme, že v poháru tak hráli každý zápas. Proto je škoda, že jsme byli o gól horší. Chybělo nám víc drzosti, jednu ze šancí jsme měli proměnit.
Pomohl soupeři k jedinému gólu nedůraz vašich spoluhráčů?
Dost pozdě jsem viděl první ránu, která šla zpoza hráče. Odražený míč si zpracoval Mahmutovič, bohužel k němu nikdo nešel. Propálil mě, co víc k tomu říct.
Třeba, že využil toho, že byl hodně blízko.
Bylo to o štěstí. Míč mě trefil mezi nohama do lýtka a spadl do sítě.
Poté bylo znát, že vedení soupeře uklidnilo.
Snažili jsme se něco se zápasem udělat, ale nešlo nám to tak, abychom vyrovnali.
Jako obvykle jste se mohli spolehnout na báječnou podporu fanoušků. Jak jste ji vnímali?
Byl jsem z toho dojatý. Kvůli fantastickým fanouškům, kteří jsou schopni cestovat takovou dálku, jsme chtěli vyhrát. Jejich podpora je neskutečná, klub na ně může být hrdý. Pro každého fotbalistu musí být čest hrát za takový klub, i když momentálně je jen ve druhé lize. Ale to je anomálie, zaslouží si být v první lize.
Formánek: Byla to přece krásná cesta
"Pro nás to přece byla krásná cesta pohárem. Přešli jsme přes čtyři ligová mužstva a taky ve finále jsme ukázali, že můžeme hrát s kýmkoliv," připomněl kapitán René Formánek, že Slovácko dokázalo postupně vyřadit Brno, Kladno, Ostravu i mistrovskou Slavii.
|
Ticho, které dokumentovalo pozápasové zklamání, zůstalo v kabině fotbalistů Slovácka po prohře 0:1 ve finále Poháru ČMFS s Teplicemi jen krátce.
