Schalke v pátém ligovém kole vyhrálo na hřišti Kolína nad Rýnem 2:1 a odchovanec vršovických Bohemians strávil na hřišti coby střídající hráč závěrečné minuty.
Statistiky uvádějí, že trenér Magath vás do zápasu poslal až v 90. minutě.
Je to tak. Ale tři se nastavovaly, tak jsem na trávníku pobyl dohromady necelé čtyři minuty.
A dostal jste se vůbec do kontaktu s míčem?
Dvakrát. Poprvé jsem míč špatně zpracoval a ztratil ho. Ale za chvíli jsem to napravil, obral jsem o míč Podolského a rozehrál.
Byl jste až třetím střídajícím hráčem. V minulém kole jste byl k mistrovskému zápasu nominován vůbec poprvé, ale při domácí porážce s Freiburgem jste se z lavičky na hřiště nedostal. Neříkal jste si teď, že vám zase zůstane jen role nehrajícího náhradníka?
Věřil jsem do posledního okamžiku, že se na hřiště dostanu. Se všemi zbylými náhradníky jsem se rozcvičoval za jednou z branek a v těch chvílích už bylo jasné, že jestli se na někoho z nás ještě dostane, tak že půjde jen o taktické střídání.
A těsně před koncem jste se všichni vrátili na lavičku.
Zavolal na nás asistent, a když jsme přišli, ukázal na mě, ať se připravím. Tak jsem shodil bundu a šel na to. Domácí byli v těch posledních minutách v tlaku, já samozřejmě nervózní, tak i proto mi ten první kontakt s míčem nevyšel. Ale najednou to spadlo, a tak jsem si i těch několik minut opravdu užil.
Co pro vás tahle úvodní bundesligová epizodka znamená?
Jak už jsem říkal, opravdu fantastický zážitek. A pak taky další obrovská motivace, abych na sobě dál tvrdě pracoval. Stejně jako jsem makal v reprezentační přestávce. Taky mi pomohlo, že jsem v těch dnech nemusel na kvalifikační zápasy s českou jedenadvacítkou a mohl se připravovat v klubu.
Jenže na přelomu září a října budete hrát za Česko na mistrovství světa dvacítek v Egyptě.
To už je jiný kafe. Mistrovství světa je prostě mistrovství světa.
V bundeslize jste jako člen širšího kádru dostal příležitost mnohem dřív než v české nejvyšší soutěži. V té vás na podzim před dvěma lety tehdejší trenér klokanů Busta postavil až ve třináctém kole.
Tak na tohle jsem včera vůbec nepomyslel. Teď se soustředím jen na Schalke.
Ale když jste šel na hřiště v Kolíně nad Rýnem, vaši někdejší spoluhráči z Bohemians 1905 už půl hodiny oslavovali první domácí ligovou výhru nad Budějovicemi. Což vás potom jistě potěšilo.
Samozřejmě. To víte, že si na kluky z Bohemky často vzpomenu. Večer po našem zápase jsem si psal s ředitelem Lukášem Přibylem, blahopřál jsem mu ke třem bodům a on zase mně k tomu bundesligovému debutu. Držím Bohemce palce, aby se v první lize udržela co nejdéle.
Myslíte, že v nejbližší době budete sbírat další bundesligové starty?
Doufám. V úterý hrajeme přípravný zápas v Drážďanech, kde otvírají nový stadion. Tenhle zápas by mi něco napovědět mohl. A v pátek máme v lize doma Wolfsburg. Což tedy bude událost, protože Wolfsburg má poslední mistrovský titul, k němuž ho na jaře dovedl náš současný trenér Magath. Takže do téhle bitvy bych se dostal moc rád.
Po letním přestupu do Schalke vás kouč Magath stavěl na místo krajního obránce. Už se situace změnila?
Koncem přípravy už jsem byl zase v záloze. Na jejím začátku jsme totiž měli o beky nouzi, a když jsme při tréninku hráli na dvě nebo když přišly první přípravné zápasy, chodil jsem na kraj obrany. Ale potom Magath poznal, že mám poněkud jiné herní návyky, a začal mě brát jako středového hráče.
