"Lepší to může být vždycky, ale když si vybavím náš poslední zápas s Olomoucí, jsem nadšený. To jsme totiž opravdu hráli fotbal, dali čtyři góly a lidi byli u vytržení," říká třiatřicetiletý záložník, jedna z největších osobností ligy.
V lize nastoupil ke 268 zápasům postupně ve Spartě, Jablonci, ve Slavii, Teplicích, opět ve Spartě a v Plzni, vedle toho si zahrál nejvyšší soutěže ve Sportingu Lisabon, v Galatasaray Istanbul a v japonském Kóbe.
Pokud jde o fotbal, dovolenou tedy trávíte pohodovou?
Jistě. A ta pohoda se netýká jen fotbalu, ale i rodiny. Jsou to příjemné dny.
Jak je vyplňujete?
První týden po lize jsem si léčil svalové zranění z posledního zápasu a pak jsme byli s manželkou a dětmi týden v Lisabonu. Teď jsou to takové ty typické předvánoční dny, ve který si ale vždycky najdu místo pro hokej s kamarády. Ale tu nedělní hokejovou partičku jsem málem prošvihl.
Kvůli čemu?
Letěli jsme z toho Lisabonu a nějak nám nešel pravý motor. Spíš než na katastrofu jsem myslel na to, že nestihnu hokej. Ale po třech hodinách letu jsme nakonec přistáli včas a večer už jsem byl na ledě.
Do Lisabonu jste si nejspíš letěl zavzpomínat na vaše angažmá ve Sportingu.
Je to tak. Bydleli jsme na hotelu a objížděli kamarády a známé. Třeba moc hezká byla hodina v tréninkovém centru Sportingu, kde jsem se sešel s trenérem, se sportovním ředitelem a s někdejšími spoluhráči, kteří tam ještě zbyli.
Sparta vás v létě prodala do Plzně. Uspokojil vás podzim v západočeském klubu?
Nemůžu říct proti Plzni ani to nejmenší. Když jsem se stal ve Spartě jakousi nežádoucí osobou, vyšlo mi plzeňské vedení vstříc opravdu po všech stránkách. Měl jsem pak během podzimu dobrý dojem nejen ze sebe, udržel jsem si totiž stabilní formu a vyhnula se mi vážnější zranění, ale i z celého mužstva. Hlavně ke konci ligy už bylo znát, že prostě hrajeme fotbal, který k něčemu vede a na který se dá koukat.
Jak to vlastně s vaším odchodem ze Sparty bylo?
Několik fanoušků mě při slavnostním ceremoniálu po vítězství ve finále domácího poháru sprostě uráželo. Já držel v náruči dceru, oni byli sprostí, co se prý mám co radovat, když jsem podělal titul. A to podělal řvali samozřejmě jinak. Tak jsem jim oplatil taky sprostě.
Co to znamenalo o tom titulu?
V domácím zápase se Slavií jsem se před přestávkou nechal hloupě vyloučit a my pak dva nula prohráli.
Ale co tedy to vaše vyobcování z Letné?
No, v dalším zápase v Liberci na mě sparťanský kotel od začátku skandoval Horváth ven, Horváth ven, byl jsem z toho strašně zklamaný a otrávený, tak jsem si o přestávce řekl o střídání. A ze sparťanského vedení se mě nikdo nezastal. Stačila věta od pana Křetínského nebo od trenéra Chovance, že takové fanoušky na Spartě nechtějí. Jenže tuhle větu nikdo neřekl.
Tak jste se sbalil a šel?
Ale kdepak, já byl jinak ve Spartě spokojený. Na závěrečné sparťanské večeři po lize jsem se o tom konfliktu s fanouškama zmínil, ale pan Křetínský i Chovanec mě jen plácali po zádech a opakovali: to bude dobrý, to bude dobrý... Pak jsem odjel na dovolenou.
A proč to nakonec dobré nebylo?
Končím dovolenou a volají mi z Plzně, že se prý dozvěděli, že budu k mání, a jestli bych k nim šel. Já koukal jako blázen, že o ničem nevím. A za chvíli volají z Viktorky Žižkov a jestli bych, když ve Spartě končím, nešel k nim. Tak jsem volal svému manažerovi Ondrovi Chovancovi a on mi říká, že mi nechtěl kazit dovolenou, ale že mě Sparta nabídla za pět milionů Plzni.
Na Letné říkali, že to bude dobrý. Že už mě ve Spartě nechtějí, to jsem se dozvěděl nejdřív od Plzně
A dál?
Pavel Horváth
Dovolená skončila, začala příprava, a než jsme odjeli na soustředění do Františkových Lázní, byly asi tři tréninky. Trenér Lavička mě ujistil, že se mnou počítá a že si dovede představit, že budeme moct hrát vedle sebe s Patrikem Bergrem, který do Sparty právě přicházel. Což já si dovedl představit taky. Pak jsem normálně trénoval a ještě před tím soustředěním si se mnou dal schůzku šéf Křetínský. A že přichází Berger, já že tím pádem nebudu hrát tak často, a tím pádem nebudu mít možnost udobřit si ty fanoušky. A že by prostě bylo líp, kdybych odešel.
Jak jste reagoval?
Řekl jsem, že nemám žádný důvod někoho si udobřovat a že nebudu dělat potíže. Trenér Lavička pak říkal, že o tom taky nevěděl. Sparta mi ještě umožnila jet na to soustředění, které jsem protelefonoval s plzeňským vedením a na všem se domluvil.
Dnes to nejspíš hodnotíte jako moudrý krok.
Jako moudrý krok, ke kterému jsem byl dotlačen. Ale je mi fajn. Potkal jsem se v Plzni s lidmi, kteří mi sedí, s kterými si vyhovíme, prostě jsem tam spokojený jak lidsky, tak s fotbalovým zázemím. Jen v té tabulce bychom na jaře mohli poskočit tak o dvě tři místa výš. Ale fotbal mě v Plzni zase baví.
Takže ten nucený odchod ze Sparty vás už přebolel?
Díky Plzni to přebolelo docela rychle. Ale občas, ve chvílích vzpomínek, bývám docela nostalgický. Říkám si, že bych býval Spartě mohl na podzim pomoct. Ale případ Rezek, kterého Sparta koupila dvakrát, nejspíš nebudu.
Bral jste to podzimní trápení Sparty jako jisté zadostiučinění?
Tak to vůbec, tohle v povaze nemám. Já si naopak myslel, že budou hrát o titul i beze mě.
Co byste řekl k věčnému dilematu, zda je česká liga dobrá, nebo špatná?
Já bych řekl takový lepší průměr. Jsou zápasy výborné, dobré, ale i špatné. V každé lize kdekoli na světě jsou mužstva slabší kategorie, která zhodnotí své možnosti a samozřejmě se zaměřují hlavně na obranu. Ale v naší lize padá docela dost gólů, hraje se většinou útočně, prostě špatná soutěž to rozhodně není.
Jaký je největší rozdíl mezi ligou, do níž jste naskočil jako osmnáctiletý, a tou současnou, v níž hrajete ve třiatřiceti?
Já vidím největší rozdíl ve věkovém složení. Tenkrát v každém mužstvu převládali starší hráči, fotbalisti nad třicet žádnou výjimkou nebyli, spíš se na nich stavělo. A dnes, mladými talenty se to jen hemží. A to je dobře.
Co české nejvyšší fotbalové soutěži chybí?
Jednoznačně divácká kulisa. Nechápu, proč se hraje v neděli v osm večer a ve všední den od čtvrt na šest, když se většinou do půl páté do pěti dělá. My hráli se Spartou v neděli od osmi, měli jsme tam šest tisíc, ale kdyby se hrálo dřív, bylo by vyprodáno, tedy osm tisíc. Navíc je v lidech tak nějak zakořeněné, že když na fotbal nepůjdou, o nic nepřijdou.
Vzpomenete si na svůj první ligový start?
Bylo to koncem podzimu ve třiadevadesátém, hráli jsme doma s Drnovicemi, na hřišti byl sníh a takové ty zmrazky, vzpomínám si, že se do zápasu nikomu nechtělo. Až na mě. Trenér Dobiaš mě totiž dal do základní sestavy a já si říkal, že když se to odloží, bůhví, kdy se do ligy dostanu. Nakonec se hrálo, ale v zimě mě Sparta stejně prodala do Jablonce.
Což ale byla dobrá škola, jak jste jednou vzpomínal.
Samozřejmě. Výborní trenéři Pešice s Kotrbou a na hřišti jsem sbíral zkušenosti od Jánoše, Sokola, Medynského či Navrátila, což tenkrát byla zvučná jména.
Potom Slavia, Sporting Lisabon, Galatasaray, Teplice, Kóbe a mateřská Sparta.
Říkal jste macešská?
Ne, mateřská.
Aha.
Kdybyste měl tu moc, co byste na českém fotbale změnil?
Nařídil bych, aby všechny prvoligové kluby měly typické fotbalové stadiony s minimální kapacitou deset tisíc. V Plzni takový stadion mají stavět a já doufám, že si na něm ještě zahraju. Smlouvu mám do června 2010.
Co vás v lize na podzim nejvíc překvapilo?
Do jaké krize se dostalo Brno.
A co pro vás bylo nejpříjemnějším zážitkem?
Když jsme v posledním kole vyřídili čtyři nula tu Olomouc. Hráli jsme fotbal podle mého gusta, cítil jsem, jakou máme sílu. A i když jsem měl ze závěru prvního poločasu bolestivého koňara, ten zápas jsem dohrál a opravdu jsem si ho užil. Ať se na mě v Olomouci nezlobí, ale šest nula by tomu zápasu slušelo mnohem víc.
Jak se díváte na české rozhodčí?
Hodně se zlepšili. Poznám, když sudí píská tendenčně, a ještě donedávna jsem takové zápasy zažil. Ale na podzim ani jednou. Jistě, rozhodčí chyby udělá, taky je to jen člověk, ale ty chyby nesmějí být úmyslné. Snad jen jednou jsem měl na podzim pocit, že je na nás rozhodčí přísnější než na soupeře, ale výsledek neovlivnil.
Jak jste vnímal volbu nového reprezentačního trenéra?
Měl jsem informace jen z novin a taky jsem podlehl všeobecnému názoru, že trenérem národního mužstva bude Chovanec. Takže Radou jsem byl překvapený a bylo mi jasné, že nějaké zákulisní tahy tam proběhly. Ale jaké, po tom jsem se nepídil.
A vy byste volil koho?
Z těch dvou každopádně Radu. Trenérsky je na tom určitě líp než Chovanec, který navíc dlouho netrénoval, u nároďáku už byl, takže řada byla na jiných. Rada za sebou sice neměl žádné velké štace, ale kde byl, tak tomu pomohl. A i když všichni volali po Brücknerově odvolání, má to po něm hodně těžké, protože zrovna jemu to skoro nikdo nepřál. Ale já jsem přesvědčen o tom, že předpoklady pro tuhle práci Rada má. Už tím, že dokáže přesvědčit a na svou stranu získat i naše největší hvězdy.
Kdo je podle vás současným nejlepším českým fotbalistou a nejlepším v české lize?
Tím prvním je každopádně Nedvěd. V šestatřiceti má formu až neskutečnou a je obdivuhodné, že si ji dokáže udržet v tom šíleném tempu, v jakém Juventus zápasy hraje. Druhé moje jméno je Necid. Ne snad, že by šlo o nejlepšího fotbalistu, ale ta jeho gólová bilance! Myslel jsem, že to bude jen chvilková záležitost, ale on se držel celý podzim. Tak jsem teď asi jako všichni zvědavý, jestli mu to takhle bude střílet i v CSKA Moskva.
Už i Českomoravský fotbalový svaz se vážně zabývá celosvětovou ekonomickou krizí. Kluby se v blízké budoucnosti budou muset uskrovnit, na přetřes přijdou i hráčské platy, největší část výdajů klubu. Co byste říkal tomu, kdybyste měl za fotbal brát méně?
To je otázka nabídky. Pro příklad: když mi dejme tomu řeknou, že půjdu z padesáti tisíc na třicet, ohlédnu se tam, kde mi těch padesát tisíc dají. Ale když se nikdo neozve, řeknu fajn, díky, že mi vůbec smlouvu dáváte. A obecně bych řekl, že kluby si v budoucnu nebudou moci dovolit velký počet nadstandardně placených hráčů.
A vy zřejmě nadstandardně placeným hráčem v Plzni jste.
Přesně tak. To mám ve smlouvě. Aktuální spíš ale je, jaké smlouvy dnes uzavírat. Řekl bych, že budou menší základní platy, ale že si hráč bude moci vydělat na bonusech tím, co opravdu odehraje, za body a třeba i za návštěvy. Když to mužstvu půjde, bude mít dobrou sérii, příjemný stadion, lidi chodit budou.
