Němce vábila Sparta, před pár lety i Teplice. V Schalke snad každý rok končil, ale pokaždé znovu prodloužil smlouvu. Až teď, po devíti letech, se vrátil do Česka.
„Jediný důvod je, že dcera začíná chodit do šesté třídy. A už by toho na ní bylo moc, protože v Německu od první do páté třídy dělala souběžně dvě školy - českou a německou,“ vysvětlil šestatřicetiletý záložník, co ho zlákalo domů.
Přemýšlel, že by v Schalke ukončil kariéru na vrcholu. Vítězství v německém poháru mu k tomu dávalo jedinečnou možnost. „To by bylo super zakončení,“ zasnil se. Ale pak se ozval Bittengel. „A já se rozhodl, že minimálně sezonu budu ještě hrát. Za Blšany.“ „Potěšilo mě, když mi zavolal, že to u nás chce zkusit,“ nezastírá Bittengel.
Není moc trenérů, kteří by houževnatého záložníka s nevyčerpatelnou kondicí nechtěli. Oba muže pojí přátelství. Vzniklo v pražské Dukle, v reprezentačních výběrech, potkávali se i na hřištích v Německu. Bittengel působil v Uerdingenu. „Znám ho velmi dobře,“ tvrdí.
Němec jde v popsání vztahu ještě dál: „Dá se říct, že Bittengel je jedním z mých mála přátel. Já mu můžu věřit, on věří mě.“ Občas v blšanském areálu zastavil Němcův jeep, několik zápasů viděl. Ohromilo ho prostředí. I to ho zviklalo. „Když vidím, kdo sem všechno jezdí na soustředění, musí tu být perfektní zázemí. A já si vážím, že mi Blšany daly šanci v české lize hrát,“ říká pokorně, aniž by kvůli slávě svého jména musel.
„Doufám, že se mnou budou po roce všichni spokojeni.“ Kapitánem nejspíš zůstane dál Velkoborský, ale i Němec se určitě v partě projeví. Bittengel předvídá: „Hráč jeho formátu si roli v mužstvu najde sám. Jak na hřišti, tak v kabině. Strach nemám, jeho nepřeberné zkušenosti jsou k nezaplacení, bude je tu předávat dál. Myslím, že se stane tahounem.“
Na jaké místo sestavy Němce trenér naroubuje? Říká, že do defenzivního středu zálohy. „To mu sedí. Mezi stopery, kde se v poslední době pohyboval i v Schalke. Dostane prostor, aby dával mužstvu ráz a stabilizoval zadní řady,“ úkoluje ho Bittengel. Žádné úlevy v tréninku nepřipadají v úvahu. „On by je ani nechtěl, není takový typ. Naopak se těší. Přesto, že je mu šestatřicet, zdobí ho vynikající kondice. Může klidně ještě dva tři roky hrát. On tvrdí, že rok. Ale to on říká pokaždé,“ usmívá se trenér.
„Měl jsem hodně vyřizování se stěhováním a všemi věcmi okolo. Jednoduchý první trénink nebyl,“ přiznal zpocený Němec. „Snad kromě dvou tří lehkých výklusů jsem toho moc nenatrénoval. Začátky po dovolené jsou vždycky hodně těžké. Ale do čtrnácti dní se zase do toho dostanu,“ věří.