Sázka dvou marodů, kteří se upínají ke vzdálenému návratu na hřiště, přivedla Týceho k tomu, že si nechal narůst delší vlasy. "V zimě jsme si s Mirkem Barankem slíbili, že dokud se nevrátíme a nedáme první gól, neostříháme se," prozrazuje Týce dohodu s hráčem Sparty, jehož zatím následky předvánoční autonehody nepustily na hřiště.
"Snad se vrátí už brzy, a jako útočník mě ještě možná předstihne a bude se stříhat dřív než já," usmívá se kudrnáč Týce. V mnichovské kabině ho už překřtili na Poborského, který má podobný účes: "Jako první mi tak řekl rakouský spoluhráč Harald Cerny."
Týce už po dlouhém půstu odehrál tři zápasy bundesligy, a zatím ho moc netrápí, že ještě nedal gól. A ne proto, že mu nový účes sluší: "Jsem rád, že vůbec hraju, nečekal jsem ani pozvánku do reprezentace," přiznal. "Čtrnáct měsíců jsem nehrál žádné soutěžní utkání, a na kondici to je pořád znát. Odehrál jsem tři celé zápasy, ale po devadesáti minutách jsem toho měl plné zuby."
Zdravotní peripetie začaly Týcemu loni v únoru. Natržený sval jej vyřadil z loňské jarní sezony, a sotva se začal připravovat na letní návrat, přišla mnohem větší pohroma. V přípravném utkání s londýnským Arsenalem si přetrhl křížové vazy v koleně a poranil meniskus.
"Stalo se mi to 3. srpna, šestého jsem šel na operaci," pamatuje si všechna data.
Už po prvním vyšetření si vyslechl krutou prognózu: sedm měsíců bez fotbalu!
Ta doba se nepříjemně vlekla. "Zraněný hráč má mnohem nabitější program než zdravý. Jakmile jsem po čtyřech týdnech odložil berle, musel jsem se zapojit do tréninků. Kromě toho jsem chodil na masáže, k doktorům, na rehabilitaci... Jen o víkendech jsem měl volno."
Přesto nechtěl Týce návrat uspěchat. "Řekl jsem si, že bych rád začal hrát bundesligu v dubnu, a to jsem splnil. Někteří doktoři by mě asi poslali na hřiště už v lednu, ale já jsem nechtěl nic uspěchat," říká sparťanský odchovanec a přidává příklady hráčů, kterým se v německé lize obnovila zraněné po předčasném návratu.
Dlouhá herní pauza způsobila, že se Týce ještě nikdy neobjevil v reprezentaci za éry trenéra Karla Brücknera. "Ale aspoň jsem všechno z povzdálí pozorně sledoval."
Pod nynějším trenérem však hrál v juniorském olympijském výběru, kde dělal dokonce i kapitána, a Brücknerův rukopis rozeznal i při sledování televize. "Hned se mi vybavily všechny signály, které jsme s ním nacvičovali. On si dá na standardních situacích záležet," prozradil Týce a dodal, že v Mnichově se signály po přímých či rohových kopech skoro nenacvičují.
Ač z reprezentace vypadl na rovných dvacet měsíců, pořád se považoval za její součást. "Zápasy jsem sledoval jako fanoušek, ale i jako hráč, který v týmu působil, a který by se v případě úspěchu v kvalifikaci mohl dostat na mistrovství Evropy," věří 26letý fotbalista.
 Fotbalový obránce Roman Týce odpovídá novinářům na srazu fotbalové reprezentace, do které ho dodatečně povolal kouč Brückner, když mu vypadli Lokvenc s Nedvědem. |
