ANO: Padl mýtus. Kouč nechť zůstane
Slyšel kolem sebe samé "hosana!".
Teď ho chtějí bezmála ukamenovat.
Trenér fotbalové reprezentace Karel Brückner není prvním ani posledním, kdo tohle prožívá.
Přesto byl opětovně potvrzen pro pokračování ve funkci.
Tvrdím: je to správné rozhodnutí. Tady jsou mé argumenty.
Jestliže použijeme tvrdé slovo, že Brückner se svým výběrem na šampionátu vyhořel, pak se tak stalo z objektivních důvodů.
Není přece alibi, ale těžko oddiskutovatelný fakt, když kouč říká, že se mu tým rozpadl pod rukama.
V republice je úzký výběr elitních fotbalistů schopných čelit světové konkurenci. Když ze sestavy vypadne kvůli zranění Koller, jde prakticky o nenahraditelnou ztrátu. Jen částečně ji lze nahradit změnou taktiky a už vůbec ji nelze nahradit typově stejným fotbalistou. Takový v Česku neexistuje.
Že neměl Brückner připraveny jiné alternativy? A jaké, prosím vás?
Představte si, že jste šéfem oddělení a je vaší odpovědností, aby odvádělo špičkové výsledky. Logicky vyberete ty nejlepší z nejlepších, nebudete experimentovat. Když vám tato esa vypadnou ze hry, jste nuceni je nahradit, a také to uděláte. Ale už nebudete schopen zaručit stejně skvělé výsledky. Musíte se o ně dál snažit, ale když pokusy selžou, je nespravedlivé vám to vyčítat.
Jako by se zapomínalo, kam Česko fotbalově z dlouhodobého hlediska patří. Jde o zemi, jež logicky nemůže trvale soutěžit s absolutní fotbalovou smetánkou. Když nastane období, v němž na to lze pomýšlet, pak díky generaci výjimečných hráčů.
Právě na výjimečné generaci Brückner ve své éře u národního mužstva dosud stavěl. Kdyby dělal cokoli jiného, pochyby o jeho kompetentnosti by se objevily mnohem dřív než po letošním mistrovství světa. Tím spíš, že český tým by pravděpodobně na žádném šampionátu ani nebyl. Čekal by víc než 16 let, což by bylo mnohem horší než vypadnout v základní skupině.
Vyčítat Brücknerovi, že neexperimentoval, a zároveň nedodat s kým, je alibismus. Vážně věříte, že Skácel či Jarošík – při veškeré úctě k nim – by reprezentaci v Německu zásadně "vytrhli"? Dalším alibismem z mého pohledu je mluvit o Brücknerově sesazení, ale nedodat jméno jeho nástupce. S tímhle se setkávám až příliš často.
"Brückner by měl jít," slyším.
"A kdo za něj?" ptám se.
Odpovídá mi mlčení. Nebo v lepším případě padají hodně jurodivé nápady. Pro mě je adekvátní náhradou pouze Ivan Hašek, který do této funkce roste. Dejme mu čas, aby stačil dorůst.
Erudovanější trenér než Brückner v Česku v současnosti není. Tečka. Slova o čerstvém větru jsou prázdnou frází, pokud chybí minimálně srovnatelná kvalita.
Přesto je současná Brücknerova kritika užitečná. A to dokonce velmi.
Slouží totiž k demytizaci trenéra, kolem něhož se – ať chtěl, nebo ne – vytvořila aura neomylného guru.
To může být pouze ku prospěchu. Už jen proto, že v případě dalšího neúspěchu (který klidně může nastat v nadcházející kvalifikaci na Euro 2008) nepřijde tak bolestivá deziluze jako nyní.
Zvykněme si, že Česko bude podle všeho průměrným týmem s průměrnými výsledky. Tím spíš by byla hloupost zbavovat se nadprůměrného trenéra.
FILIP SAIVER, fotbalový reportér MF DNES
NE: Je nejlepší, ale ne pro reprezentaciJmenování Karla Brücknera trenérem fotbalové reprezentace nepovažuji za šťastné. Tvrdím to navzdory tomu, že popírám sám sebe. Pár minut po porážce s Itálií, kdy pro české fotbalisty turnaj nečekaně brzy skončil, jsem napsal: "Než hlavy vychladnou, bude křik po trenérově hlavě. Má odejít? Ne, Česko nikoho lepšího nemá." Erudovanější trenér doma skutečně neexistuje. Přesto jsem postupem dní, vyslechnutím rozličných hlasů, dospěl k názoru, že Brücknerův čas vypršel. Hovoří pro to fakta. Národní mužstvo pod vedením Brücknera jede dva roky, od bronzu z portugalského Eura, po sestupné dráze. Neporazilo žádného soupeře ze světové elity a na šampionát do Německa se vmáčklo s vypětím sil díky baráži s průměrným Norskem. Pak, místo očekávaného postupu ze skupiny, skončilo rozdupáno dvěma ze tří soupeřů. K Brücknerově smůle přišla četná zranění, zvláště to Kollerovo. A také dvě vyloučení v důležitých okamžicích utkání. Na těchto skutečnostech také trenér staví svou obhajobu neúspěchu. Mohly by však posloužit i k jeho popravě. Trenér přece musí mít připravenou variantu, jak hrát, pokud mu vypadne klíčový fotbalista. Bez Kollera však vypadalo bezradně jak mužstvo, tak sám Brückner. Za to nese trenér odpovědnost. Koneckonců má ji i za nedostatečně prověřené náhradníky. Jinak by totiž po zápase s Itálií nemohl o Kováčovi prohlásit, že ho výkonem mile překvapil. Kdyby ho do mužstva bral častěji a zkoušel... Stejně tak dal trenér hlavu na špalek, pokud mdlou formu Poborského před turnajem okomentoval: Karla si na mistrovství připravím. Nedokázal to. Nese i díl odpovědnosti za brzký gól s Ghanou, stejně tak za vyloučení Poláka. Ano, oba kritické okamžiky způsobily zkraty hráčů, ale jak sám Brückner tvrdil, před utkáním hráče varoval: Pozor na nástup soupeře, pozor na disciplínu. Z toho plyne, že hráči trenéra nerespektují. Navzdory zmíněným selháním je Brückner stále českou trenérskou jedničkou. Už však ne nejvhodnějším typem pro reprezentaci. Po téměř pěti letech, kdy ji vedl, se vyčerpal. Mužstvo potřebuje čerstvý vítr – hráče i trenéra. Nový impulz. Víc než přednosti budou v požehnaných 66 letech vykvétat Brücknerovy neduhy. Nechuť vyrážet z olomouckého doupěte do ciziny, kde by měl sledovat nové adepty reprezentace. To ho izoluje. Svou nelibostí k médiím jde úplně proti duchu doby, která považuje fotbal za rozvíjející se show. Brückner se obklopil pár novináři, jimž rozhovory zřídka poskytuje, ostatními opovrhuje a dává jim najevo, že mu intelektuálně nedorostli. Z jeho přezíravého chování na tiskovkách při mistrovství světa byli zahraniční žurnalisté rozčarováni. Čím bude Brückner starší, tím také ve svých názorech zatvrzelejší. A také ješitnější, což je jeho známá vlastnost. Má rád úspěch a těžce nese, pokud mu ho někdo zkazí. Třeba Polák, jehož dlouho zahrnoval veškerou láskou, ale jakmile ho zklamal, "své dítě" zhrzeně setřel. Ještě jedna pravda existuje, byť zní hodně tvrdě. Brückner je starší muž a práce s mladými hráči, navíc prestižní a dobře placená, mu dodává životní sílu. Je pro něj milovanou hračkou, o niž by nerad přišel. Šéfové českého fotbalu měli být spravedliví. Brücknerovi hodně poděkovat, ale hračku mu vzít. JAN ŠVÉD, vedoucí sportu MF DNES |
Chyboval Brückner na šampionátu?
MF DNES položila deset stejných otázek o trenérovi reprezentace třem osobnostem českého fotbalu. Odpovídali: Luboš Kubík, bývalý reprezentant, účastník MS 1990, Ladislav Vízek, bývalý reprezentant, účastník MS 1982, Milan Luhový, bývalý reprezentant, účastník MS 1990
1. Vybral trenér na mistrovství světa opravdu nejlepších třiadvacet hráčů?
Luboš Kubík: Určitě mi v mužstvu chyběl Skácel na levou stranu zálohy. Přišlo mi divné, když jedou hráči po těžké operaci křížových vazů, ale nejede hráč, který měl celou sezonu formu jako zvon a pomalu byl nejlepší ve skotské lize.
Ladislav Vízek: Myslím, že ano. Možná mohl vzít Skácela, Jarošíka... Další jména mě nenapadají. Ale chápu ho, že stál za Galáskem a Poborským, kteří pak nezahráli.
Milan Luhový: Vybral papírově opravdu ty nejlepší. Ale trenér garantuje, že budou i dobře připraveni – například kondičně. A to nebyli. Za to nese trenér odpovědnost.
2. Měl sázet na Poborského, když byl během turnaje zjevně z formy?
Luboš Kubík: Karel nepropadl, ale ani nebyl tahounem. Bránil bych ho před názory, že neměl na mistrovství vůbec jet. Je ale pravda, že skoro jako všichni nebyl ve formě, vždyť tu měli jen Nedvěd a Čech.
Ladislav Vízek: Trenér na něm, jak se říká, umřel. Hrozně mu věřil, vždyť v generálce před mistrovstvím proti Trinidadu zahrál. Pak ho zklamal. To se stává. Koho ale mohl dát místo něj? Sionka? To ne.
Milan Luhový: Už ve druhém zápase bylo vidět, že Poborský mele z posledního. Trenér měl udělat změny.
3. Bylo správné, že trenér upustil od útočného fotbalu z mistrovství Evropy 2004, založeného na presinku, a vsadil na taktiku tzv. hlubokého obranného bloku?
Luboš Kubík: Pokud hráč nemá natrénováno, nemůže žádný presink hrát. Trenér šel
do loterie, když vsadil na Kollera a Lokvence, kteří pět měsíců marodili. Po takovém zranění se vám podaří jeden zápas, ne celý turnaj. A těch zraněných jsme tam měli víc než dva.
Ladislav Vízek: Brückner nikdy nehrál útočně, ani tenkrát v Portugalsku. To jsem mu vždy zazlíval. Máme skvělou zálohu, samé útočné typy a on učil Rosického bránit. Ani ta nakopávaná na Kollera není naše hra, musíme hrát chytrý fotbal, kombinační. Já bych bránil útokem.
Milan Luhový: Myslím, že k zastrčené taktice se rozhodl po našem zápase s Američany, a když viděl Ghanu proti Itálii. Polekalo ho, jak je Ghana nabušený mančaft. Pochopil, že hrát otevřeně nemůže, protože kondičně by to většina hráčů nezvládla.
4. Myslíte si stejně jako trenér Brückner, že za vyřazením mužstva stála zranění a dvě vyloučení, zvláště to Polákovo, nebo byly i jiné příčiny?
Luboš Kubík: To je zjednodušený pohled. Polák nás připravil o poločas s Itálií ve chvíli, kdy už jsme stejně prohrávali. Já viděl jinou příčinu vyřazení: na mistrovství světa musí mužstvo podávat nadprůměrné výkony. A to jsme dokázali až s Itálií.
Ladislav Vízek: Brückner má pravdu z padesáti procent. Podle mě jsme ani proti Americe nehráli bůhvíjak dobře a pak se to úplně rozsypalo. Zranění to určitě ovlivnila, ale já tvrdím, že Ghanu bychom neporazili ani s Kollerem.
Milan Luhový: Vyloučení jsou jen projev nálady a disciplíny, jaká panuje uvnitř týmu. V kolektivu bylo něco nezdravého. Mohl ji zanést sám trenér, jak chránil Poborského při propuštění ze Sparty, jak ujišťoval veřejnost, že na mistrovství si ho dobře připraví.
5. Má trenér podíl viny, když mužstvo dostane gól ve druhé minutě nebo když má zbytečně vyloučené hráče?
Luboš Kubík: To se dá těžko odhadnout. Možná, kdyby si vybral jiné hráče, tak mu
takovéhle chyby při zápase neprovedou. Určitě ale trenér nese vinu na vyřazení.
Ladislav Vízek: Ne, neházejme všechno na trenéra. On jim určitě všechno dobře vysvětlil, co mají dělat. Ale na hřiště s nimi jít nemůže. A udělat faul osmdesát metrů od brány je fakt hloupost.
Milan Luhový: Rychlý gól trenér neovlivní. Fotbal se nedá hrát podle nějakého výkresu. Podklouznete, ztratíte míč... O vyloučení jsem už mluvil. Trenér vytvořil prostředí, v němž se tým nekoncentroval dobře na zápasy.
6. Je chybou, že trenér sází na příliš úzký okruh hráčů? Nenarostl tím rozdíl v kvalitě mezi hráči základní sestavy a těmi z lavičky?
Luboš Kubík: Určitě. V době kvalifikace, kdy bylo hodně zraněných, měl dát víc šancí
jiným hráčům. Nebo pak během jara, kdy se mužstvo sešlo až na přípravu před mistrovstvím. Trenér opomíjel hráče z české ligy.
Ladislav Vízek: Teď máme jedenáct dvanáct hráčů k použití a za nimi je druhá třída.
Baroše nenahradí žádní Štajnerové nebo Heinzové. Já bych byl stejný jako Brückner, taky bych jiným šanci nedával.
Milan Luhový: Úzký kádr nevadí. Ale ti hráči musí podávat dobré výkony a za nimi trenér musí mít ověřené náhradníky. Jenže on vsadil na úzký okruh starých hráčů se zdravotními problémy a neexistovala náhrada. To byla chyba.
7. Bylo chybou, že se hráči nemohli během mistrovství sejít s rodinou?
Luboš Kubík: Tady se hledá chyba, kde není. Kdyby se hráči sešli s manželkami, tak jejich výkon by nevzrostl. Ale ani by jim to neuškodilo.
Ladislav Vízek: Kdepak. To není jako za mých časů, kdy jsme ze Španělska (mistrovství světa 1982 – pozn. red.) spěchali domů. Dneska mají hráči mobily, internety, můžou se slyšet a pomalu přes tuhle techniku i vidět.
Milan Luhový: Určitě chyba. Uzavřít hráče do stereotypního života na hotelu, úplně je izolovat, považuju za krok do minula. Hráči potřebují rozptýlení, vidět své děti, ne s nimi mluvit jen po telefonu. Nechápu, že ve volnu mohli na golf, ale nesměla je navštívit rodina.
8. Je v dnešní době správné, když trenér Brückner víc sází na intuici než na moderní metody, například si neověřuje kondici hráčů pomocí sporttestrů?
Luboš Kubík: Já na sporttestry také moc nedám. Fotbal není atletika, aby trenér musel sledovat tepovky. Hodně se dá poznat sledováním hráčů přímo při zápase. Pak je ale potřeba na ně jezdit a ne na všechno koukat jenom v televizi.
Ladislav Vízek: On je ze starý školy a tyhle lidi já mám rád. Ne nějaký á jedna čtverec na bé jedna. Fyzičku musí ti kluci mít z klubu a na soustředění v Seefeldu se mělo všechno vyladit. Technika je vám k ničemu, když pak hráči rupne v hlavě a nechá se vyloučit.
Milan Luhový: Pokud trenér nevyužívá sporttestry, musí mít detailní znalosti o trénovanosti hráčů v klubech. Jinak sporttestry potřebuje. Před mistrovstvím mohly ukázat, jestli Poborský vůbec trénoval, nebo trenérovi jen lhal. Lékařské zajištění mi kolem nároďáku přijde zaostalé.
9. Není Brückner pro roli reprezentačního trenéra v 66 letech starý?
Luboš Kubík: Je. Brückner udělal dobrou práci, ale jeho doba skončila, měl by pustit někoho jiného. Mistrovství světa byl velký neúspěch, on na tom nese vinu.
Ladislav Vízek: Horší než stáří je okoukanost. Tahle garnitura hráčů si zaslouží jiného trenéra, i když Brückner je velký odborník a má autoritu. Měl skončit, změna by prospěla, přišel by někdo jiný s novými metodami.
Milan Luhový: Věk nerozhoduje, Španělé mají ještě staršího trenéra. Brückner je odborník a vitální člověk. Ale nemá kolem sebe nejlepší spolupracovníky. Jsou tam mlčící asistenti, jen mu přikyvují, místo aby přinášeli nové poznatky, které on potřebuje od mladší generace.
10. Existují jiné důvody, proč by neměl vést národní tým?
Luboš Kubík: Už jsem o tom mluvil. Vůbec nevyzkoušel další hráče. Do mužstva měl zapracovat Jarolíma i Skácela, kteří měli výbornou sezonu.
Ladislav Vízek: Měl vynikající hráče, ale velkou díru do světa s nimi neudělal. Třetí místo na Euru nebyl takový úspěch, tam měli kluci vyhrát. Teď horko těžko postoupili z baráže a jeli prvním vlakem domů.
Milan Luhový: Kdyby Brückner veřejně předložil analýzu neúspěchu na mistrovství světa, kdyby přiznal, co mohl a nemohl ovlivnit, pak ať vede reprezentaci dál. Ale to neudělal. Způsob, jakým byl rychle vybrán, se mi nelíbí. Až příliš snadno si udržel prestižní a dobře placenou práci.
