Zasněžené štíty hor, čistý vzduch a přátelští fanoušci. To jsou zřejmě jediné skutečnosti, které mohou ocenit soupeři andorských fotbalistů při zápasech v malém knížectví uprostřed Pyrenejí.
Městský stadion v Andoře vůbec nebudí dojem, že se na něm může hrát o účast na největší fotbalové slavnosti světa.
Srovnání i s českými podmínkami je těžké. S trochou fantazie je podobný tréninkovému stadionu Přátelství na pražském Strahově. Kapacita andorského stánku je 1200 diváků, ale na zdejší poměry v pohodě stačí. Vyprodáno nebude ani ve středu, i když se zde představí řada fotbalistů zvučných jmen.
"V Andoře je fotbal až třetím nejpopulárnějším sportem. Lidé dávají přednost ragby a lyžování," řekla tisková mluvčí národního fotbalového svazu Lucy Turnerová.
Obliba lyžování je vzhledem k četným sjezdovkám v okolí, na kterých leží ještě teď přes metr sněhu, vcelku pochopitelná.
A ragby? Z Andorry je jen kousek do Francie, ragbyové velmoci. I proto je nedaleké ragbyové hřiště útulnější než fotbalový areál, ležící v nadmořské výšce 1027 metrů.
Areál? Jedna tribuna na podélné straně, další výrazně menší za brankou, vyšlapaný trávník plný kaluží a naprosto nevyhovující vnitřní prostory. Proto musel kouč Brückner s novináři do zdejší posilovny.
Také hrací plocha příliš nepřipomíná trávník, na kterém by se mělo bojovat o kvalifikační body. "Ještě před pár dny tady ležel sníh," uvedla Turnerová.
