Ve středu čeká národní tým příprava se Srbskem a poté zostra vklouzne do boje o Evropu: 2. září proti Walesu a čtyři dny poté okusí horkou půdu Slovenska.
U reprezentace jste skoro pět let, déle ji vedl jen Václav Ježek v sedmdesátých letech. Uvědomujete si to?
Takovou statistiku si nedělám, vždyť já nesbírám ani nějaké trofeje. Schovávám si jenom pocity.
Pocity části veřejnosti po neúspěchu na mistrovství světa byly, že máte u týmu skončit. Proč jste zůstal?
Ale pane redaktore. (zatváří se pohoršeně) Přeci nabídka trénovat národní mužstvo je pro mě ohromná čest! A hrozně si jí vážím.
Vás neznervózňovaly diskuse a ankety, jestli nemáte odejít?
Hovořit o trenérovi, mužstvu, sestavě nebo střídání je normální. Jinak by to nebyl fotbal. Já ty polemiky chápu. Při astrologii, astronomii a kybernetice se nemůže národ tolik pobavit jako diskusemi o fotbale.
Co vás motivovalo mužstvo vzít?
Tři hlavní faktory. Zaprvé: mužstvo mě pořád vnímá, respektuje. To jsem si ověřil v kabině. Zadruhé: dostal jsem jednomyslnou (na slovo dává důraz) důvěru od výkonného výboru. Zatřetí: zhodnotil jsem si mužstvo i sám sebe, jestli to tak můžu říct. U reprezentace dělám devět roků, pokud sečtu jedenadvacítku a áčko. Za tu dobu jsem prošel pěti kvalifikacemi a vždy uspěl. Nemám důvod se cítit neúspěšný.
Ale na mistrovství světa...
(skočí do řeči) Ano, finálový turnaj... Stačí jeden nepovedený zápas, někdy i jediný moment a je malér. Kvalifikace je dlouhodobá záležitost, můžete napravovat.
Proč jste měl hned po šampionátu podepsanou smlouvu a nepředložil analýzu neúspěchu?
To není pravda. U smlouvy jsem si vzal tři dny na rozmyšlenou a analýzu předložil výkonnému výboru.
Co v ní stojí?
Uvedl jsem základní důvody neúspěchu: náš nedobrý výkon s Ghanou, zranění elitních hráčů a problémy v obranné části. A také disciplína. Sto dvacet pět zápasů jsem u reprezentace odvedl bez vyloučení a najednou přišly dvě červené.
5 postupů BrückneraME do 21 let 2000 (Slovensko) Olympiáda 2000 (Austrálie) ME do 21 let 2002 (Švýcarsko) ME 2004 (Portugalsko) MS 2006 (Německo) |
Když vzpomínám na šampionát, pořád vidím vaši nervozitu a podrážděnost den před zápasem s Ghanou. Měl jste špatnou předtuchu?
Nedivte se mi. Veřejnost byla po vítězství tři nula nad Spojenými státy v euforii. Strašně mě znervózňovala ta bezstarostnost. Dáme jim tři nebo čtyři góly, slyšel jsem kolem. A já zoufale toužil po bodu!
Nebylo to málo?
Proč? Byl by postupový. Já věděl, že Ghana rozhodne, jak uspějeme, ne poslední zápas s Itálií.
Pustil jste si ty zápasy na videu?
Ghanu desetkrát a snad dvacetkrát ten první gól. Pořád mám před očima nedůslednost obrany a jak Gyan míč krásně trefí.
A Italy?
Ty jsem neviděl ani jednou.
O kterých věcech si říkáte, že jste je během mistrovství zvoral?
Takových věcí já najdu v životě hodně. Nejsem světec ani génius.
Nelitujete třeba, když jste před turnajem na obranu špatně hrajícího Poborského prohlásil: Nebojte, já si Karla sám připravím?
To jsem řekl špatně. Měl jsem říct, že Karel se musí připravit sám.
Přijde mi, že reprezentaci stavíte na příliš uzavřeném okruhu hráčů. Není to chyba?
Víte, kolik jich hrálo minulou kvalifikaci?
Jedenatřicet.
Máte tam chybu, dvaatřicet (směje se). A teď si vemte, že předtím jsme kvalifikaci o Evropu 2004 odtáhli se dvanácti hráči.
Jenže Italové za stejnou dobu protočili padesát hráčů a nakonec se stali mistry světa.
Mají širší výběr, to je nesporné. Mimochodem, kolikrát se sešla spolu dvojice Koller – Baroš za poslední dva roky?
Netuším.
Kvůli zraněním jenom ve dvou reprezentačních termínech.
Tím víc si říkám, jestli nejste na Kollerovi až příliš závislý. Vždyť bez něj se to na mistrovství rozsypalo.
Byl bych hlupák, kdybych Kollera tolik nevyužíval. Takový výjimečný hráč si zaslouží výjimečné využití.
S reprezentací skončil jen Poborský. Kdyby to udělal i Koller a další starší hráči, vy byste zůstal?
Víte, tohle kdyby.
Vím, slovo kdyby nemáte rád.
Bez starších, zkušených hráčů to nejde. Vždy jsem se o ně mohl opřít, ať to byl kdokoliv, i náhradník Lokvenc.
Ve fotbale však dosáhli téměř všeho. Mohou mít ještě hlad po úspěchu? Vždyť už na mistrovství světa jste vedl druhý nejstarší tým.
Já přeci nemůžu někoho vyhodit z reprezentace, pokud sám neřekne, že končí.
Na změny máte právo.
Nepopírám, že tahle etapa mužstva skončila. Bude doplněno. Nahoru jdou Sivok, Jarolím, Zápotočný, počítám s Polákem, Plašilem a dalšími.
Jakým způsobem sledujete hráče?
To je zajímavá otázka, protože jsem byl kritizován, že nic nedělám. Podívejte (rozevírá na stole desky a listuje v papírech). Tady je třiadvacet utkání, která jsem sledoval během dvou týdnů. A po dnešku jich bude třicet (rozhovor probíhal ve středu dopoledne). Z naší ligy jsem viděl dvanáct celků. Liberec dvakrát, Boleslav třikrát, Slavii dvakrát... (pečlivě všechny vyjmenovává).
Jak je sledujete?
Co zvládnu, tak osobně, něco na satelitu, zbytek dostávám na videonahrávkách. Dnes jsem do dvou v noci koukal na zápas Hearts–Celtic, pak jsem viděl velmi dobrý výkon Sionka, viděl jsem... (znovu čte souhrn utkání). Takže klevety, že nesleduji hráče, nejsou pravdivé.
Ještě v tom budu trochu šťourat...
Šťourejte, aspoň se věci vyjasní.
Nerad cestujete, radši hráče vidíte na videu. Nechybí vám potom ucelený pohled na výkon hráče?
Jak si tohle může někdo myslet? Přeci není rozumné letět jeden den na zápas tam, druhý zpátky, pobývat na hotelu, pak jít na zápas a zjistit, že náš hráč sedí na lavičce. Za tu dobu stihnu osm utkání, vidím je lépe než z tribuny, dostávám na videu zpracované verze, některé pasáže si vracím, zpomaluji.
Myslíte tedy, že se sledování hráčů věnujete dost?
Dělám, co je fyziologicky i technicky možné. I moji asistenti.
Skončil Miroslav Beránek, vaše pravá ruka, a na místě asistenta je Petr Rada. Co si od něj slibujete?
Že přinese nový impulz, i když vím, že řada lidí si ten nový impulz u reprezentace slibovala na mém místě. S panem Beránkem jsme byli pohromadě osm let.
Rada je mnohem emotivnější. Uvědomujete si to?
Vím, chtěl jsem to. Nějakého bývalého reprezentanta. Měl jsem myšlenku jich mít i víc, ale to může přijít ještě ve druhé fázi.
V září začne kvalifikace. Třikrát po sobě se na mistrovství Evropy postoupilo, bude to nyní nejtěžší?
Co je slovo nejtěžší? Co je třeba nejtěžší skupina?
Přeci ta s Itálií, Francií, finalisty mistrovství světa, a Ukrajinou, která byla překvapením turnaje.
Asi ano.
A vy máte bronzové Německo.
Ano, bude favoritem. Na šampionátu hrálo moc dobře. Ale budou další. Vemte si, že tam je Irsko, nalosované ze čtvrtého (výkonnostně slabšího – pozn. red.) koše. Wales, Slovensko. Máme celky z fotbalově kultivovaných zemí. Budou to nádherné kvalifikační zápasy.
Obdivuji váš nadhled, chuť. Vůbec nezmiňujete obavy.
Musíte mít sebevědomí. Já pětkrát postoupil, mám stoprocentní úspěšnost.
Cítíte se pod větším tlakem než dřív?
Ne.
Ani vás neznervózňuje Baroš?
Jeho zdravotní stav určitě. Nevím, jestli bude fit do kvalifikace.
Spíš jsem myslel jeho letní alkoholové hýření.
I v tomhle pohledu Milanovi nejvíc škodí jeho zranění. Kvůli němu je dole. Několikrát jsem s ním mluvil. Sám se musí rozhodnout, jak bude pokračovat. Já o něm nepochybuji.
Naposledy jste s ním mluvil tři čtvrtě hodiny. Byl to tvrdý pohovor?
Byl, ale zároveň jsem tím chtěl demonstrovat účast s ním. Co provedl, byl projev alkoholu a ne Milana Baroše. Alkohol dokáže dělat divy i s lidmi na super úrovni.
Baroš je budoucnost českého fotbalu. I Polák. Už jste vydýchal jeho hloupé vyloučení na mistrovství?
To jsem měl vydýchané raz dva.
Neřekl bych, ranil vás tím.
Druhý den to bylo v pořádku. Já s Honzou od té doby mluvil asi třikrát. Reagoval dobře, říkal: Trenére, nebylo to ode mě v pořádku, já jsem... To slovo, co řekl, radši nepište.
Poláka jste měl jako své dítě a pak vás zklamal. To muselo bolet.
On se zase postaví na nohy a bude dobrý. Po stránce herní i morální patří k top hráčům. Postavil se k tomu ve stylu: co tě nezabije, to tě posílí. Je to silný typ a ty já mám rád. Nemůžete mít v týmu slabé hráče. Víte, jakou rychlostí pochoduje rota?
Nevím, vojna mě minula.
Rota pochoduje rychlostí toho vojáka, co má platfus. Čili ve fotbale nesmíte mít ani jeden slabší článek řetězu. Ale já dobře vím, že takhle idealisticky mužstvo nikdy nepostavíte.
