Z rámečku na zdi na mě vydechuje kouř černobílý Karel Brückner. V levé ruce drží cigaretu, v pravé kelímek s čajem. Na sobě má sportovní soupravu, do čela vraženou čepici. Sníh všude kolem. A fotbalový trenér se dívá jako bohém na plátno. A co sleduje?
Zápisník Jana Dočkalaolomoucký sportovní redaktor píše o Karlu Brücknerovi |
Své hráče v zimní přípravě na spartakiádním stadionu v Olomouci, domýšlím se, neboť více fotografie Luďka Peřiny neprozrazuje. A vlastně ani není třeba. I tak řekne víc než tisíc slov. Já se - s dovolením - zařadím do fronty gratulantů, kteří Karlu Brücknerovi přejí vše dobré k jeho dnešním, 75. narozeninám. Pomohl jsem si fotografií, neboť tisíc slov by bylo málo.
Karel Brückner nemusí nostalgická vzpomínání. Ostatně proč se ohlížet dozadu, když v neděli čeká českou reprezentaci kvalifikační utkání o mistrovství Evropy s Islandem a uznávaný expert je v realizačním týmu trenéra Vrby konzultantem, jehož poznatky zůstávají platné.
Takže teď nejspíš společně - jedno kdo první, pánové - vymýšlí nápadité standardní situace, kterými rozebrali na úvod Nizozemce. Fotbalový inovátor jimi proslul podobně jako aktivním presinkem, jejž v 90. letech praktikoval se Sigmou. Takzvaný „hon tygra“. Olomouc se prohnala až do čtvrtfinále poháru UEFA. Jenomže když je toho tolik, co stojí za připomenutí!
Bronz z Eura 2004 v Portugalsku. (A ta hra! Geniální bitva s Nizozemskem patří mezi nejatraktivnější zápasy historie.) Série dvaceti utkání s národním týmem bez porážky (v 75 zápasech nasbíral rekordních 50 výher). Česko dostal na všechny turnaje, o které bojoval, včetně mistrovství světa, což dosud jiný trenér nedokázal. S jedenadvacítkou získal evropské stříbro.
A přesto mnozí jeho úspěchy, jak je v Česku zvykem, bagatelizují: měl výjimečnou generaci, sázel jen na dvanáct hráčů, na což doplatili trenéři po něm, jeho styl byl často o nakopávání míčů na habána Kollera... Všechno tohle je pravda. Nic z toho však nesnižuje Brücknerovu genialitu. Z nadprůměrně talentované generace udělá výjimečný trenér generaci výjimečnou.
Hráči jej hltali. Pavel Nedvěd s Karlem Poborským chodili na rozbory u videa natěšení s předstihem, jako kdyby v kině dávali oscarový trhák. Chyběl jen popcorn.
Karas, jak bledovlasému stratégovi přezdívají v rodné Olomouci, má faktor X. Charizma. I díky němu se v oboru vypracoval mezi nejlepší na planetě. Odmítá žádosti o sepsání autobiografie, která by se stala zaručeně bestsellerem. Pokud ke knize jednou přece jen svolí - doufejme! - jistě by v ní byla i kapitola o výprasku Německa ve skupině na Euru v Portugalsku.
„Je zajímavé, jak mě moje žena přečetla,“ vyprávěl. „Ona jediná, žádný jiný expert, věděla, proč jsem dal proti Německu béčkovou sestavu. Povídá: Karle, já tě znám, tys chtěl Německo vyřadit s béčkem. To už se nikdy nikomu nestane, aby Německo na Euru vyřadil s béčkem.“
Je těžké vymyslet originální dárek k narozeninám, které se každý rok rychleji opakují. A co takhle socha před Androvým stadionem? Berte to, milí mecenáši, jako inspiraci třeba k narozeninám příštím.
Do té doby si vystačím s pohledem na fotku v rámečku. Mně, zarytému nekuřákovi, cigaretový dým Karla Brücknera nevadí. Skrze něj je vidět, co všechno pro český fotbal udělal.“