Zkušený kouč totiž hráčům na čtvrteční podvečer naplánoval výběh do přírody.
"Je to takové zpestření, aby poznali taky něco jiného než zdejší hřiště," poznamenal Brückner po dopolední tréninkové fázi na kempu před červnovým ME. "Bude to takový fartlek, jak říkají atleti, tedy rychlý běh střídaný s pomalejším. Vydají se prostě do neznáma a budou překonávat přírodní překážky."
A jaké přírodní překážky měl trenér na mysli?
"Třeba padlý strom, potok, divoké prase," zamyslel se a po pár vteřinách dodal: "A možná taky jelen."
Když se novináři ptali, kolik zhruba kilometrů před sebou fotbalisté mají, prohlásil, že neví.
"Tohle mají pod palcem asistenti Rada s Šilhavým. Já hotel opustím nanejvýš tak do třiceti metrů," řekl nejdřív. Po chvíli ale osmašedesátiletý trenér dodal: "Pochopitelně u toho budu, ale samozřejmě s nimi nepoběžím."
Hráči skutečně poběží do neznáma, trasu vybíral asistent Rada.
"Hlavně abychom nedopadli jako jednou v Seefeldu, kdy jsme při podobném výklusu zabloudili a dostali jsme se až do Německa. A navíc bez pasů," usmíval se Brückner. "A když jste se mě ptali na ty kilometry, tak tenkrát při tom bloudění jich bylo skoro padesát," nadsadil trenér pobaveně.
Na trasu vyrazí celé mužstvo společně.
"Do toho běhu se půjde týmově. Skupinky jsme tehdy měli v tom Seefeldu a jak to dopadlo..."
Potom se reprezentační kouč vrátil k dopolední tréninkové fázi, v níž byly zařazené různé průpravné hry a obratnostní cvičení, nacvičovaly se útočné kombinace a střelba, na zkráceném hřišti se hrálo na dvě branky.
"Už jsme přešli na rychlý, silový a razantní režim, aby si hráči zase zvykli na to, s čím se potkávají při zápasech," přibližoval kouč. "Šlo nám o rychlé kombinace, rychlé myšlení, o pružnost, o totální orientaci v rychlosti," vysvětloval Brückner.
Hráči si tohoto tréninku užívali, hecovali se a vtipkovali. Když při jednom ze cvičení stál v brance Jan Koller a chytil dvě ošemetné střely, asistent Rada volal: To je gólman!
Poté co vysoký plot za jednou z branek překopl dvakrát Martin Fenin a kustod Roman Vonášek musel pro míče do vysoké mokré trávy, se totéž povedlo právě Kollerovi. Míč zapadl na louku a z hloučku fotbalistů se ozvalo: Pan Vonášek!
A když Marek Matějovský střelou z velké dálky překonal Jaromíra Blažka, který míč kontroloval jen pohledem, nějaký dobrák brankářův "zákrok" glosoval slovy: Jako včera Čechíno...
Při hře na dvě pak "rozhodčí" Brückner odpískal dvě nesmyslné penalty, které s jistotou proměnil Milan Baroš. A pak že góly nedává - ozvalo se mu za zády.
"Záměrně jsem jedno mužstvo poškodil. Tohle byl zase trénink mentální," poučil Brückner reportéry.
Když novináře zajímalo, z čeho jeho nezvykle výtečná nálada pramení, reagoval Brückner znovu neotřele: "Ale já přece mám náladu hroznou."
Kde se tady vzácné Brücknerovo rozpoložení vzalo?
Nejspíš někde tam nahoře v oblacích. Mraky nad Bad Kleinkirchheimem přece jen zesvětlaly, kolem čtvrtečního poledne nepršelo, tu a tam se na českou fotbalovou partu podívalo i sluníčko. Ale vydatný liják se přece jen spustil. Až když fotbalisté vpodvečer vybíhali do terénu.
