Český tým si došel na šampionátu pro úspěch pod značkou „Made in Brückner“. Bylo by to asi sotva možné, nebýt toho, že je kouč „svůj“. Dá se říct - za každou cenu svůj. Nenapodobitelný originál.
Brückner si tvrdohlavě prosazuje vlastní nápady a názory na fotbal. Vyslechne si, co si o věci jiní myslí, a pak ji udělá podle svého. Kdyby sto lidí trenérovi tvrdilo, že je dobré sedět, on bude stát, pokud by byl paličatě přesvědčen, že je to správné.
S umíněností vizionáře prosadil Brückner jako první v Česku moderní směry, konkrétně zónovou obranu a vysunutý i zatažený presink.
Magazín Hattrick cituje olomouckého kouče Petra Uličného, který se s hrdostí považuje za Brücknerova žáka. Uličný líčí, jak za ním v době, kdy vedl Hradec Králové, přišel kolega Josef Csaplár, expert na progresivní trendy. „Dobře se ten presink učíte,“ oznámil mu.
|
Reprezentační úspěchy Karla Brücknera |
|
2000: stříbro z mistrovství Evropy do 21 let ve Švýcarsku |
Ale Uličný mávl rukou: „To už jsme dělali v roce 1983 s Brücknerem a říkali jsme tomu 'hoňte tygra'.“ Brückner je i ješitný. Svým způsobem je přesvědčen o své nenahraditelnosti. Ač to nahlas neřekne, dá se vytušit, že si myslí: Nikdo nic lépe neudělá než já.
Je pragmatický. Říká, že se vědomě brání euforii, aby ho - až přijde neúspěch - nezlomilo zklamání. „Když tým připravuji na úspěch, proč bych pak měl být překvapený, když skutečně přijde,“ říká s nadhledem i po výhrách, z nichž je jeho okolí v sedmém nebi.
Umí být vtipný. „Že bych byl tak dobrý?“ říkal s předstíranou vážností v době, kdy s českým týmem držel dlouhou sérii neporazitelnosti. Brückner však opravdu dobrý je.
O jeho kvalitách se v Česku vědělo dávno, teď nadchl Evropu. Strhnout se nechal i Franz Beckenbauer. „Zdá se mi, že Karel Brückner má určitou podobnost s Ludwigem van Beethovenem - jeho skladby na fotbalovém trávníku jsou dílem génia,“ prohlásil legendární fotbalista.
Brückner jako Beethoven? Čtyřiašedesátiletý trenér miluje Mozarta a nemá rád vzletná slova. „Jen ať to není žádný Čapek,“ žádá občas novináře při rozhovorech.
Ti ho občas přece nachytají, že si protiřečí. Pak Brückner pobaveně přimhouří oči a takřka s rozkoší se přizná: „Víte, já si někdy strašně rád vymýšlím.“
Jak by ne, vždyť je to vizionář.
Rudolf Vytlačil byl obrovským optimistou
Neznal problémy. A pokud se nějaký objevil, vyléčil ho svým bezbřehým optimismem. To býval Rudolf Vytlačil, trenér „stříbrných Chilanů“ z mistrovství světa 1962. Ačkoliv už víc než čtvrt století není mezi živými, legendy o něm zůstávají nesmrtelné.
|
Reprezentační úspěchy Rudolfa Vytlačila |
|
1960: bronz z mistrovství Evropy |
Zkraje 60. let, v době poměrně ponuré, přinášel osvěžující uvolnění. Upjatí fotbaloví činovníci, jež provokoval už svou pyšností na vídeňský původ, ho obviňovali z lehkovážného tónu.
Možná se jim nedivme, on Vytlačil opravdu tak působil. „Příprava se povedla, vypadá to s námi dobře,“ zaskočil novináře prohlášením před cestou na světový šampionát do Chile.
Přitom mužstvo vypadalo sklesle a remíza 1:1 s klubovým týmem Huddersfieldu byla potupná. „Pane Vytlačile, s tímhle mužstvem opravdu pojedete na mistrovství světa?“ zazněl novinářský dotaz ze sálu.
„Ano, jsme dobře připraveni,“ zopakoval Vytlačil s úsměvem.
Vždy se choval nevypočitatelně. Třeba před jedním kvalifikačním zápasem o Chile vzal znenadání hráče do kina. Těšili se.
Uprostřed filmu však najednou vstal a povídá: „Dost, jdeme pryč, jsme v plné přípravě na zápas.“
Byl to jeden z mála momentů, kdy hráčům něco nařizoval. Jinak se těmto situacím programově vyhýbal.
S fotbalisty diskutoval a často všechno končilo Vytlačilovou větou: „Vždyť víc ti nemusím vysvětlovat, víš to nejlíp sám...“ Fotbalistovo sebevědomí okamžitě stouplo, což v tuhé době socialismu potřebovali všichni nejvíc.
Vytlačilův svérázný psychologický přístup stojí rovněž v pozadí chilského stříbra.
Když se mužstvo ubytovalo ve skromném areálu pár stovek metrů od džungle, svolal hráče a řekl jim: „Budete trochu trénovat, ale hlavně odpočívat. To potřebujete nejvíc.“
Kostru reprezentace tvořili hráči z Dukly, pérovaní vojenským drilem trenéra Vejvody. Nezvyklá slova o odpočinku jim tudíž zněla lahodně.
U Vytlačila šlo o součást jeho taktického plánu. Vycházel z hesla „Odpočinek je nejlepší trénink“.
Dokonce i mluvit o fotbale hráčům zakazoval a každou podobnou debatu rychle ukončil. Masopust a spol. se tak mnohem víc těšili na míč a předváděli úžasný fotbal.
Když se přiblížil zápas a nervózní hráči se začínali topit v mlze pochybností, rozháněl ji proudem horkých slov. „Jsou to jen hvězdy, jinak nic. Myslí jen na peníze a bojí se o svoje nohy,“ popisuje Masopust ve své autobiografii, co slyšel od trenéra před důležitým zápasem se Španěly.
Na čtvrtfinále s Maďary zase vyzbrojil hráče správnou dávkou naštvání: „Maďaři chodí a všude vyprávějí, že jste postoupili ze skupiny jen čirou náhodou.“ Vždy to zapůsobilo.
Ne nadarmo se Vytlačilovi přezdívalo „Šťastný Rudi“.
