Jedno k. o. si fotbalisté Zbrojovky Brno uštědřili sami, když brankář Dušan Melichárek při důrazném zákroku sestřelil spoluhráče Petra Pavlíka tak, že klíčový stoper mužstva skončil v krátkém bezvědomí a na nosítkách.
„Chvilku jsem byl vypnutý,“ řekl tichým hlasem Pavlík pár desítek minut po utkání.
Druhé (a na to první navazující) k. o. dal domácím Stanislav Tecl, když jeden z devíti rohových kopů Slavie poslal v 71. minutě hlavou od tyče do sítě a zařídil tak těsnou výhru.
S obvazem na hlavě přišel mezi novináře útočník Michal Škoda, který dostal pořádnou pecku při dalším ze soubojů.
„Má na hlavě pingpongový míček,“ hlásil brněnský trenér Roman Pivarník. „Tak to se Slavií je, fotbal s ní bolí vždycky,“ pokrčil rameny.
Nejvíc ale všechny na stadionu vyděsila situace, po níž zůstal na trávníku ležel Pavlík. Dlouho se nehýbal, pak ho zdravotníci co nejšetrněji naložili na nosítka a pod hlavní tribunou odnesli do zázemí stadionu.
„Dostal jsem zezadu do hlavy, mám tam bouli, bolí mě to, ale na zvracení mi není, tak věřím, že to nebude nic velkého,“ líčil obránce. „Když to řeknu blbě, tak pokud se mi něco stane, tak je to s hlavou. Loni jsem měl dvakrát otřes mozku. Já ji strčím všude.“
S Melichárkem, dalším hromotlukem v sestavě Brna, který ho nechtěně vyřadil ze hry, se v šatně sešel na večeři. U jednoho stolu pojedli sice zklamaní z výsledku, ale s lepším pocitem, že urostlý Pavlík neskončil s horším zraněním v nemocnici.
„Dušan z toho byl lehce skleslý. Hned jsem mu řekl, že to je v pořádku. Musí do toho takto jít. Vyřešil to, nevím tedy jak, ale nedostali jsme z toho gól. Je to jeho práce,“ konstatoval Pavlík.
Gólman ho srazil společně s míčem a slávistickým kapitánem Milanem Škodou, který se hnal do brněnské šestnáctky. „Zařval jsem si a dál jsem o tom nepřemýšlel a utíkal jsem proti nim, abych balon dostal co nejdál od Škoďáka,“ vyložil Melichárek praxi, danou po celém fotbalovém světě: když jde do souboje brankář, má přednost on, bez ohledu na to, kdo mu stojí v cestě.
Že to byl se Škodou i vlastní obránce, byla jen součást situace.
„Mohl jsem tam jít hlavou, ale to by asi dopadlo ještě hůř. Tak jsem tam šel nohou, balon odkopnul, a setrvačností jsem sundal Pavlase. Příště se můžeme srazit a můžu tam zůstat ležet já, to se stane,“ uvažoval Melichárek.
Zároveň bylo jasné, že pecka musela přijít velká, aby 190 centimetrů vysoký a 90 kilogramů těžký chlap jako hora skončil na nosítkách.
Že se z nich rychle zvednul je pro Brno dobré znamení. S otřesem mozku už marodil celý minulý týden vysoký záložník Miloš Kratochvíl. Ztratit dalšího hráče, schopného vyhrávat souboje na zemi i ve vzduchu, by bylo pro Zbrojovku v záchranářských bojích hodně špatné.
„Dušan chránil sebe, šel tam nejlíp jak mohl, nechtěl někoho zranit. Nejsem na něho naštvaný. Gól jsme z toho nedostali, to je hlavní. On se ochránil, já se z toho vyspím a bude dobře,“ povídal Pavlík. Osobně odhadoval, že na příští zápas na Slovácku bude v pořádku.
Jeho absence ve zbytku zápasu se Slavií se podepsala pod porážku. „Při bránění rohu jsme se museli posunout. Já jsem ztratil balon z dohledu a Tecl to dával skoro sám. Myslím si, že by to byla pozice, kterou by Pavlík bránil,“ hlesl zklamaný Lukáš Kryštůfek, zadák Brna.
Tecl poražené konejšil: Balon byl dobrý a do prostoru, který se při stylu bránění, který zvolilo Brno, bránit nedá,“ usmíval se.
Zbrojovka musí doufat, že se rychle uzdraví nejen Pavlík, ale i ona. Se Slavií utrpěla další šrám, opět nedala gól, to se jí nepovedlo už 400 minut vřadě. Co na tom, že tvrdě dřela a její výkon vypadal nadějně. „Prohrát jsme si nezasloužili,“ pronesl záložník Martin Juhar.
