A neoddechl si ani včera. "Odpočinek by se mi hodil, ale musím stěhovat. Teď jsem v Ostravě a vyklízím byt. Musím to vydržet a dát to do richtiku, pak už snad budu mít klid," hlásil do telefonu šestadvacetiletý sympaťák.
Petře, jak těžké je zvládnout dvě taková soustředění po sobě?
Musím říct, že Petr Uličný měl ty tréninky hodně náročné, takže jsem měl co dělat, abych to vydržel. Bylo to strašně náročný, ale zvládlo se to, takže v pohodě.
Teď aspoň budete nejnatrénovanějším brněnským hráčem, nebo ne?
No buď mě to posílí, nebo mě to zabije. (smích) To teprve uvidíme.
V sobotu jste si poprvé zahrál za Brno, jak se vám hrálo?
Bylo to v pohodě. Chce to se ještě trochu sehrát, ale na začátku přípravy se musí sehrát všichni kluci. Nohy byly po tom týdnu těžké, ale zvládli jsme to, vyhráli jsme, takže spokojenost.
. Petr ČoupekNarozen 10. 5. 1982 v Brně. |
Vraťme se ještě k vašemu přestupu z Ostravy do Brna. Vy jste o něj prý hodně stál, je to tak?
Já jsem cítil, že už potřebuji změnu, v Baníku jsem byl tři roky. A v lize pro mě připadá v úvahu jediný mančaft, a to Brno. Brno je moje srdeční záležitost, naučil jsem se tam hrát fotbal, vyrůstal jsem tam. Takže návrat byla jasná volba.
Takže když Brno projevilo zájem, tak jste to uvítal...
Určitě. Já jsem o tom mluvil i s mým manažerem Radkem Drulákem, ten se taky nějak zkontaktoval s vedením a ty sympatie i zájem byly vzájemné a oboustranné.
Z Brna jste toho zatím moc neviděl, ale můžete posoudit, jak se klub změnil od doby, kdy jste z něj před lety odcházel do Německa?
Brno udělalo ohromný krok dopředu, ta práce je vidět. Změnilo se toho hodně, Brno teď patří ke špičce ligy. Je vidět, že je to na dobré úrovni a na dobré cestě, i na mládeži je vidět, že se s ní dobře pracuje. Teď se postavilo centrum v Ivanovicích, je to celé na vzestupu, a to mě těší.
Vidím, že o Brnu máte přehled.
To jo. Já jsem pořád sledoval dění v klubu a fandil jsem mu.
Z Brna jste už v sedmnácti letech odešel do německého Leverkusenu. Jak se to tehdy seběhlo?
Hrál jsem na mistrovství Evropy do šestnácti let, které bylo tenkrát na Moravě. Tam si mě po prvním zápase s Německem vyhlédli skauti Leverkusenu a kontaktovali rodiče. Pak to bylo trošku hektické, protože jsem měl nabídku smlouvy i v Brně. Ale ta pro mě nebyla výhodná.
To byla jedna z těch desetiletých smluv, které tehdy Brno mladíkům nabízelo?
Přesně tak. Na deset let a za drobné. Takže jsem šel zkusit štěstí v zahraničí a teď toho určitě nelituju, byla to hodně cenná zkušenost.
Do bundesligy jste se ale nedostal. Kolik vám do ní chybělo?
Tam byl zlomový poslední rok. To už jsem si myslel, že bych se mohl dostat do kádru, ale zrovna se tam Němec v mém věku a na mém postu dostal do dobré formy a oni dali přednost jemu přede mnou jako cizincem. Pak už jsem v béčku nechtěl zůstat, chtěl jsem jít o krok výš a nejlepší cestu jsem viděl v návratu do české ligy.
V Leverkusenu jste v roce 2002 zažil i tažení do finále Ligy mistrů, že?
Zažil. O to těžší pro mě bylo se dostat do áčka, protože to byl našlapaný mančaft, kupovali se většinou Brazilci a hráli především reprezentanti.
Vraťme se ještě k Brnu. Nemrzí vás, že přestupem přijdete o pohár, který jste s Baníkem vydobyl?
Nemrzí mě to. O to větší je pro mě motivace, abych to zvládl s Brnem. Můj cíl je, abychom hráli na špici ligy a zvládli se dostat do pohárů, aby byli lidi spokojení. A aby se Brno zase dostalo na příčky, kam patří. To znamená od prvního do třetího místa.
