Ten jako jediný z celého týmu skóroval v této sezoně víc než jednou. Jenže když mu v sobotu ve druhém poločase stačilo ťuknout hlavou odražený míč do odkryté brány, trefil jen tyč. „Zbytečně jsem to chtěl umístit. Možná to stačilo jenom dát doprostřed brány,“ přemítal.
Zbrojovka přitom konečně našla odvahu, která jí v předchozích partiích chyběla. Karvinou po celý zápas svírala. „Dokázali jsme hrát hodně nátlakově a aktivně, měli jsme velké množství centrů do vápna,“ líčil trenér Roman Pivarník. Jenže gólový efekt byl nula. „V koncovce jsme někdy selhali, někdy nám chybělo štěstíčko.“
To byl hlavně případ voleje Rafaela Acosty z první půle a hlavičky Martina Zikla ze druhé. V obou případech míč drcnul do břevna. „Od začátku zápasu jsme si věřili a šlo to vidět. Měli jsme milion šancí. Je strašná škoda, že to nevyšlo,“ mrzelo Zikla, jenž na jaře podruhé nastoupil na hrotu. „Po (zimní) přípravě na něj přišel útlum, a pokud je mladý hráč v tréninku v útlumu, nikdy pak v zápase nehraje dobře. Teď jsme s ním 14 dní individuálně pracovali a byl vidět vzestup,“ vysvětloval svou volbu Pivarník. „Je hodně bojovný a nezklamal.“
To se dá říct o celé Zbrojovce, která poprvé na jaře svého soupeře přehrála. „Brno hrálo lepší fotbal,“ musel uznat karvinský trenér Josef Mucha. „Měli jsme obrovské štěstí,“ neskrýval hostující záložník Jan Šisler.
Jenže dokud se Brňané nenaučí dostat míč do sítě, ode dna tabulky se neodlepí. Na jaře se jim to povedlo v šesti zápasech pouze dvakrát. „Tlačí nás to celý rok, statistika ofenzivních hráčů je mizerná. Přitom jsem nikdy nestrávil tolik času pilováním zakončení. Věnujeme se tomu každý trénink,“ podotýká Pivarník. „Je to i o štěstí. Stačil jeden gól a podle mě bychom se chytli,“ míní Zikl.
Takto jeho tým i nadále vrávorá na hraně sestupu. „Musíme být odolní, abychom to moc nevnímali. Na hřišti se od toho musíme odpoutat. Do poslední chvíle se budeme snažit to zachránit,“ slibuje Zikl.
