"Brno ale na poslední místo nepatří a strašně rád bych mu pomohl," hlásí 32letý Michálek.
Možná už se pomalu smiřoval, že jeho kariéra v nejvyšší soutěži míří smutně ke konci. "V Jablonci mi končí v červnu smlouva a už to nevypadalo, že bych tam hrál. Asi mi už nechtěli dát šanci," přemýšlí.
Středeční telefonát trenéra Karla Večeři ho z podobných úvah rázně vytrhl. "Narychlo jsme se domluvili. Na rozhodnutí jsem měl pár hodin a nechci zbytek kariéry prosedět na lavičce. Když se mi bude v Brně dařit, tak je šance, že bychom ve spolupráci pokračovali."
Což se Brnu může náramně hodit, protože po čtyřech porážkách může kdekdo věšet hlavu, ač to nikde nepřizná. A do toho společně s Martinem Hudcem přijde borec, který má touhu dokázat, že jeho fotbalové roky nejsou zdaleka sečtené.
Sestřihyze zápasů první ligy |
Přitom pozor, nejde o hráče, který by patřil k šedivému ligovému průměru. Prakticky celý život prožil na pravém kraji zálohy a odtud létaly vynikající centry a ve 178 ligových utkáních nastřílel i 34 branek.
"Naposledy jsem dal dvě Zlínu, když sestupoval. Tehdy jsme vyhráli 6:1, ale už je to strašně dlouho. Rád bych se zase trefil. I když důležité bude, aby se vyhrávalo, a kdo dá góly, je jedno," přeje si vedle osobního znovuzrození i úspěch mužstva. "Brno má perfektní tým, dobře se tu pracuje. Být poslední si nezaslouží," míní.
Jak velkým bude přínosem, ukáže pravděpodobně už v pondělí proti Mladé Boleslavi. Jak Večeřa naznačil, Michálek i Hudec přišli proto, aby hráli. "Ještě nevím, jak to má trenér vymyšlené. Samozřejmě bych rád hrál," říká Michálek.
A těší se na to, že pod současným koučem by si měl užít fotbalu, který se líbí divákům, a tím pádem i samotným hráčům. "Tahle přímá úměra samozřejmě platí," usmívá se muž, jenž si před čtyřmi lety zkusil zahraniční angažmá v Polsku a pak v Turecku.
"V Plocku jsem se potkal s Tomášem Doškem, ale už je to strašně dlouho. Čtyři roky v životě fotbalisty, to je hodně."