Zkraje druhého poločasu - za stavu 1:1 - se připravil k rozehrání přímého volného kopu skoro čtyřicet metrů od brány. Všichni očekávali centr do pokutového území, ale Ronaldinho práskl do míče a ten zapadl přesně do šibenice. Byla to rozhodující branka zápasu, ve kterém stihl ještě gólovou asistenci a vyloučení.
„Nevěřím, že to ten Brazilec takhle chtěl,“ prohlásil anglický kapitán David Beckham, jenž tímto způsobem bránil nešťastného brankáře Davida Seamana.
Ronaldinhovi tehdy bylo dvaadvacet a v Evropě ještě nebyl moc známý. Možná kdyby ho Beckham znal víc, něco takového by neřekl.
Extrovertní smíšek vždycky udivoval troufalými triky, při kterých soupeři vypadají jako motovidla. Ještě jako teenager si v Brazílii povodil uznávaného Dungu, kapitána mistrů světa 1994.
Jak si mladičký Ronaldinho dovolil na respektovaného Dungu:
Kdekdo věřil i tomu, když Ronaldinho v reklamě na nové kopačky trefil čtyřikrát za sebou břevno, aniž by se míč dotkl země... Proč by tedy fotbalový kouzelník nemohl překvapivou střelu do Seamanovy brány plánovat?
Ronaldinho vynikal odmala. První rozhovor poskytl už ve třinácti, když jako dítě vstřelil v lokální soutěži 23 gólů v jednom zápase a jeho tým vyhrál 23:0.
Od osmnácti hrál za Gremio Porto Alegre. Pak ho chtěl Arsenal, ale nedostal pracovní povolení. A po několikaměsíčních právnických tahanicích přestoupil v roce 2001 do Paříže St. Germain.
O rok později zazářil na zmíněném mistrovství světa, na kterém Brazílie získala svůj zatím poslední titul. V útoku tehdy válel spolu s Ronaldem a Rivaldem. A tak se o něj strhl boj mezi evropskými giganty.
Nakonec v roce 2003 přestoupil za 30 milionů eur do Barcelony. A tam prožil nejlepší roky kariéry - vyhrál Ligu mistrů a dvakrát španělskou ligu. Právě tehdy začala několikaletá dominance katalánského velkoklubu.
„Do barcelonského áčka jsem poprvé nakoukl v šestnácti letech, což pro mě vůbec nebylo jednoduché. Největší hvězdou tehdy byl Ronaldinho a právě on mi hodně pomohl a spoustu mě toho naučil,“ nedávno vzpomínal Lionel Messi.
Brazilská abecedaSeriál o osobnostech, které změnily fotbal 1. DÍL: Cafú |
Ronaldinho, jenž v Barceloně vyhrál i Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě a v roce 2006 jen na reklamách vydělal 19 milionů dolarů, se stal miláčkem publika po celé Evropě. Bavil nevídanými triky, ladným stylem a neustávajícím úsměvem, kterým odhaloval výrazný předkus.
Respektovali ho i fanoušci soupeřů. V listopadu 2005, když dal dva góly v El Clásiku, mu uznale tleskali fanoušci Realu Madrid: „Na tenhle zápas nikdy nezapomenu. Kolikrát se vám stane, že vás ocení i fanoušci největšího rivala?“
V dalších letech však Ronaldinhova dominance uvadala. Probleskovaly zprávy o problémech s životosprávou a trápila ho i zranění. Barcelona se rozhodla naplno vsadit na Messiho a svou tehdejší největší hvězdu v létě 2008 pod cenou prodala do AC Milán.
Už nikdy se nedostal na svou někdejší úroveň. Dokonce se nevešel do nominace trenéra Dungy na mistrovství světa 2010, což v Brazílii způsobilo pozdvižení.
Z dohledu evropských fanoušků nadobro zmizel v lednu 2011, kdy se vrátil do Brazílie. Nejdřív oblékal dres Flamenga, nyní působí v Atlétiku Mineiro. A nestěžuje si, ačkoliv chybí i na letošním šampionátu.
„Tušil jsem, že mě trenér Scolari nevybere. Ale i tak doufám, že Brazílie prožije excelentní mistrovství a vyhraje titul,“ věří.
