„Vždycky jsem u něj měl zastání. Byl jako náš starší brácha,“ vzpomínal Pelé, když Gilmar loni v létě zemřel.
Zeptáte-li se kluků v jakémkoli cípu Brazílie, co by rozhodně nechtěli s fotbalem zažít, pak se většina oklepe hrůzou: Hlavně nebýt brankářem!
Brazilská abecedaSeriál o osobnostech, které změnily světový fotbal 1. DÍL: Cafú |
Pozice mezi tyčemi bývá za trest. Nemůžete dělat parádičky a fanoušci nekřičí vaše jméno. Gilmar byl výjimkou, stal se ikonou pro generace nástupců. Třikrát za sebou chytal na mistrovství světa, dvakrát byl šampionem.
Po boku Pelého se podepsal pod nejkrásnější éru Santosu. Během sedmi let vychytal dvě prvenství v Poháru osvoboditelů, dvakrát vyhrál mistrovství světa klubů a hned pětkrát národní šampionát.
Gilmar měl všechno, co se od brankářů žádá. Odvahu, reflex, klid, mrštnost, charizma. V jeho éře se chytalo bez rukavic, takže ho ostré rány štípaly ho dlaně. Na rozdíl od jiných gólmanů nedělal zbytečné pohyby, ale když bylo potřeba, létal jako motýl, aby lapil střely mířící k tyčím. Navíc si své uznání musel odmakat.
Na začátku angažmá v Corinthians mu vyčetli drtivou porážku 3:7 s Portuguesou a téměř na rok ho poslali do rezervního týmu. „Tatínek byl bojovník. Byl inspirací pro budoucí brankáře,“ prohlásil Gilmarův syn Marcelo Neves, jenž pomohl vytvořit asociaci, která se stará o bývalé mistry světa, aby nežili v nuzotě.
Čím okouzlil fotbal?Roztančení Brazilci brankáře moc neuznávají, obdivují především hvězdy v útoku. Gilmar byl první výjimkou. |
Gilmar dos Santos Neves, kterého svět poznal pod zkratkou Gilmar, po kariéře pracoval pro brazilskou federaci a v Sao Paulu prodával auta.
Krátce před sedmdesátinami ho postihla mrtvice, po které byl 13 let připoután na invalidní vozík.
Mimochodem, hádejte, komu vstřelil Pelé v září 1958 svůj první profesionální gól. Ano, právě Gilmarovi, kterému pak o pár měsíců později na mistrovství světa plakal na ramenou.
