"Do finále se dostalo jednoznačně lepší mužstvo. Brazilci Turky předčili v technice, kombinaci a v celkovém pohybu na hřišti. A co je nejpodstatnější, měli smrtelně nebezpečnou přechodovou fázi. Dokázali z defenzivy bleskově vyrážet ve čtyřech pěti hráčích a vytvářet si brankové šance.
Jen bych brazilským hráčům vyčetl, že hráli příliš individuálně, ne pro mužstvo, ale hlavně na sebe. Vynikali v tom především Rivaldo s Ronaldem, kteří mi chvílemi připadali, že jim jde především o to, aby dokázali, že právě oni jsou těmi největšími hvězdami. Kdyby nehráli tak sobecky, přišly by další šance i góly a byl by to pro ně mnohem snazší zápas.
Ale ty příležitosti si připravovali promyšleně, na základě svých technických dovedností, nebyla to hra na náhodu. Což se o těch tureckých šancích tak úplně říci nedá. Turci odvedli své maximum, budou hrát o bronzové medaile. Jenže tady si neodpustím poznámku, že toto mistrovství světa bude v historii zapsáno jako jedno z nejslabších.
Přesto si Turci zaslouží uznání za to, že hráli od začátku otevřený fotbal, že chtěli vyhrát. Takže vedle fotbalovějších Brazilců i oni přispěli ke kvalitnímu, dramatickému a pohlednému zápasu, jakých na tomto mistrovství moc k vidění nebylo.
Poslední patnáctiminutovka, ve které se brazilské mužstvo hodně bránilo, není ničím neobvyklým. Jihoameričané se už soustředili hlavně na to, aby neudělali žádnou velkou chybu, Turkům zase nic jiného, než riskovat nezbývalo. Závěrečná čtvrthodina tedy nebyla dílem toho, že ba snad Turci hru zkvalitnili a Brazilci šli naopak s výkonem dolů.
Za zmínku ještě určitě stojí Ronaldův gól tak zvaným bodlem. Takový kop nevyžaduje moc velký nápřah a brankář při něm nestačí pořádně zareagovat. Řekl bych, že tady se ukázala Ronaldova velikost, byl v tísni, tak nespekuloval a zvolil to nejlepší a nejúčinnější řešení."
