"Brazilští fanoušci jsou pořád v dobách Pelého nebo Zika, kdy se nosily krátké trenky a po hřišti se chodilo," pokračuje někdejší hbitý záložník Němec, který hrával mexickou ligu, v níž vždycky působila spousta Brazilců.
Vy chápete, proč Brazilci tak mocně kritizují svůj národní tým, přestože bude bojovat o semifinále?
Chápu, protože jim nestačí jen vyhrávat. Trenér Dunga je pragmatik, který taktiku staví na tom, aby mužstvo nedostalo gól. Brazilci jsou přitom zvyklí, že se góly musí střílet.
To je špatně? Komu z fanoušků by se nelíbily přestřelky?
Jenže do přestřelky se pustí jen naivní romantik. Na mistrovství světa hraje každý zápas dvaadvacet desetibojařů, nedá se v sedmi lidech útočit a hrát hurá systém.
Ale Dungův pragmatismus fanoušky nudí.
Já vím. Naposledy jsem byl v Brazílii v lednu a všichni si na Dungu stěžovali. Brazílie, to je sluníčko, pohoda a fotbal. Oni fotbal milují nade všechno. Chtějí vidět kličky a finty, přičemž Dungův styl je pro ně jako rudý hadr pro býka. Uráží je, když v kanárkovém dresu nevidí Ronaldinhovy finesy s míčem. A nedejbože když se Brazilci musí bránit.
César Sampaio s českým fotbalovým kamarádem Josefem Němcem
Jenže Dungu finty nezajímají.
No právě. Širší veřejnost je vůči Dungovi nevraživá. Experti ho chápou, jsou vděční za výsledky. Vědí, že se musel přizpůsobit trendu. Navíc má vpředu dostatečné bombarďáky Robinha, Kaká a Fabiana.
Nedávno byl za vámi v Praze kamarád César Sampaio, vicemistr světa z roku 1998. Co si myslí on?
Hrál by totéž, co hraje Dunga. Když nejste v obraně precizní a obezřetní, ani nejlepší útok světa vás nezachrání.
Věříte Brazílii, že získá šestý titul?
Nevěřím, ačkoli se mi její styl líbí a mužstvo je vyvážené.
To si trochu odporujete, ne?
Když sleduju mistrovství světa jako fanoušek, tak ne. Když k sobě přiložím pestrost a taktickou vyspělost, vychází mi Argentina nebo Německo. A protože teď hrají proti sobě, tak vítěz čtvrtfinále pro mě bude hlavní favorit na titul.
