„Nic takového jsem ještě neviděl,“ kroutil hlavou brankář francouzského Rennes nad prvním gólem sobotního utkání.
„Také bych ale ocenil pohotovost Benzemy, který tam tu nohu nastavil. To vám taky každý neudělá. A ten třetí gól? To se prostě gólmanům stává, i já to zažil,“ pokračoval, když v pondělí hovořil s novináři na posledním reprezentačním srazu sezony.
Před zápasy s Austrálií a Nigérií. Před zápasy, které mají rozhodnout o nové reprezentační jedničce pro podzimní Ligu národů.
„Není to jen o těchto duelech. Bude záležet i na průběhu přípravy, začátku nové sezony... I když dostat šanci v nároďáku, předvést se trenérovi, je důležité.“
Tomáš Koubek na tréninku českých fotbalistů.
Vy, Tomáš Vaclík i Jiří Pavlenka jste nadstandardně hodnocení v zahraničních ligách. Konkurence na váš post je v porovnání s jinými obrovská. Není to trochu smůla?
Já bych spíš řekl, že máme velké štěstí, že tady už není Petr Čech. Dlouhou dobu byla brána v reprezentaci po právu zavřená. Ať už já, nebo ostatní gólmani jsme sem jezdili hlavně připravit Petra, zatrénovat si s národním týmem a podívat se na velké zápasy. Zato teď máme všichni stejnou šanci doopravdy bojovat o místo v sestavě.
Takže berete každý reprezentační sraz jako výzvu?
Samozřejmě, že bych chtěl chytat za reprezentaci, ale zase se tím nechci nijak stresovat, dávat si do hlavy: chytej výborně v klubu, ať jsi jednička v nároďáku. To by asi ani nebylo správné. Jezdím sem rád, můžu se tady učit, zeptat se kluků, jak to chodí v jiných zemích.
Brankáři Tomáš Koubek (vlevo) a Tomáš Vaclík (vpravo) v přátelském rozhovoru na letišti.
Jste jako brankáři v kontaktu i během sezony, nebo vždy až na srazu?
Napíšeme si třeba, když se nám povede nějaký zápas, ale nijak extra v kontaktu nejsme. Tady na srazu se pak snažíme být partneři, dávat si servis k tomu, abychom byli na zápasy připravení, což funguje. Mezi brankáři se často stává, že si někdo nesedne, je neoblíbený, ale náš vztah je úplně v pohodě.
Jasnou jedničkou jste v Rennes - od svého příchodu až doteď. Pomohl jste vychytat páté místo.
Samozřejmě, že jsem spokojený. Musím říct, že když jsem do týmu přicházel, tak jsem vzhledem k pozici klubu, který byl na sestup, nevěřil, že bychom mohli dojít až tak vysoko. Že se to vyvrbilo takhle, je úžasný úspěch pro celý klub a vlastně i pro mě osobně. Šlo o mojí první sezonu v zahraničí a dopadla skvěle.
Přípravné duelykdy a kde hraje národní mužstvo
|
Už jste si zvykl na jiný styl? Kdysi jste vyprávěl o tom, že je pro vás v mnohém nový.
Samozřejmě musím hrát víc nohama, být výš, ale na to už jsem byl trochu zvyklý z Liberce, kde jsme pod trenérem Trpišovským hráli podobně. Přesto začátky ve Francii jednoduché nebyly, ale postupem času jsem si zvykal a teď už mi to přijde úplně normální.
Ve světě je tohle trend, že?
Hlavně ve Španělsku, Anglii nebo Německu. Zrovna ve Francii na to ale ještě nejsou všichni gólmani připravení. Jsou takoví, kteří chytají pořád hodně na čáře... Mně se třeba hrozně líbí, jak se pod Guardiolou zlepšil Ederson v Manchesteru City. Ve hře nohama i pozičně úplně rozkvetl. I my v Rennes, když jsme v závěru sezony rozehrávali už od brány po zemi, jsme na videu sledovali právě City. Zvlášť v tomhle zakládání útoku jsou nejlepší na světě.
Jste po roce v zahraničí lepší brankář než dřív?
Změnil jsem se. A to třeba i v technice chytání, postavení rukou, nohou. V Rennes se v celé akademii řídí podle techniky, kterou kdysi vymyslel trenér Christopher Lollichon, a musím říct, že ani po devíti měsících tréninku si v tom nejsem jistý. Když se mi pak něco povede, mám z toho vždycky velkou radost. Vlastně i Petr Čech po tom, co opustil Rennes, tohle používal. I já bych si to rád zapamatoval.
Zmiňujete Petra Čecha, jednoho z vašich předchůdců v Rennes. Pořád tam o něm slýcháte?
Ze začátku jsem samozřejmě jeho jméno poslouchal od lidí dost často, zvlášť od těch starších, kteří ho ještě pamatovali. Ale postupem času to vymizelo a lidi teď ví, kdo jsem, znají moje jméno a třeba ho někdy v budoucnu budou používat stejně jako to Petrovo. I když ta moje kariéra se s tou jeho zatím zdaleka nedá srovnávat.
