Taková odvaha. Tíha obrovské zodpovědnosti jakoby pro něj nic neznamenala. Cítí, že nemůže zaváhat. Rozeběh, střela, gól! Domácí Portugalsko je v semifinále.
Dosud nikdy v historii evropských fotbalových šampionátů se ke střele ze značky pokutového kopu v penaltovém rozstřelu nepostavil brankář.
"Probírali jsme to před zápasem a já se nabídl, že bych na penaltu šel, kdyby bylo potřeba," řekl gólman, který už proměnil penaltu i v portugalské lize. "V tréninku patří k nejlepším střelcům," prozradil na něj kouč Luiz Felipe Scolari.
Pro českého fanouška je možná neznámým. Liga mistrů jim dala jiného favorita, Vitora Baíu z FC Porto. S týmem dokázal nejprestižnější soutěž vyhrát, uspěl i portugalské lize a poháru.
Jenže brazilský trenér Scolari má jiný názor. Přednost před ním dostali Quim Silva z Bragy a Jose Moreira z Benfiky.
A trenérovo rozhodnutí teď všichni velebí. Osmdvacetiletý gólman Sportingu Lisabon si svou pozici před všemi pochybovači jistě upevnil. "Byl to asi nejdůležitější zákrok, jaký se mi kdy povedl. A přišel v utkání, které bylo pro Portugalsko nejvýznamnější," zářil Ricardo.
"Můžete prostudovat spousty videokazet, ale když stojíte proti míči na brankové čáře, rozhoduje jenom instinkt."
V euforii ovšem zapomněl na své možná trochu nesportovní chování. Před každou penaltou na soupeře neustále mluvil a mával mu rukama před obličejem. Moc dobře věděl, co v takových chvílích znamená psychika.
V portugalské reprezentaci debutoval v červnu 2001 v kvalifikaci o MS 2002 v Irsku. Odchytal i zbývající zápasy, ale na vlastním šampionátu si nezahrál. V posledním přípravném utkání proti Číně se do branky vrátil Vitor Baía a Ricardo už zůstal na lavičce.
S příchodem brazilského trenéra Scolariho se však do branky vrátil. Od září 2002 vynechal pouhé čtyři zápasy.
Ricardo se narodil 11. února 1976 a fotbalově vyrostl v Boavistě Porto. V prvním týmu debutoval jako devatenáctiletý. Na vrchol zde dosáhl v roce 2001, kdy klub poprvé v historii získal mistrovský titul.
Tehdy byl podobně jako nyní oslavován jako hlavní hrdina. On však pocty odmítal. "Hrdina, to je příliš silné slovo. Bez pomoci svých spoluhráčů bych nic nedokázal."
V klukovských letech fandil Benfice, ale když se loni v létě odhodlal k odchodu z Boavisty do portugalské metropole, zvolil konkurenční Sporting. Upsal se mu na pět let.
Svůj životní úspěch však nakonec prožil stejně na stadionu Benfiky. Právě tam zazářil ve čtvrtečním čtvrtfinálovém penaltovém rozstřelu...
