Cítíte se v životní formě?
Jsem rád, že jsem klukům pomohl, a doufám, že příště mi to vrátí oni. Protože co si budeme povídat, nějaký nepovedený zákrok přijde. A až třeba zaviním gól, tak věřím, že soupeře přestřílíme.
V Liberci máte odchytáno 61 ligových zápasů nonstop. Jak těžké je udržet se v brance dva roky bez přestávky?
Naštěstí se mi vyhýbají zranění. Kdysi jsem byl na dvou artroskopiích s kolenem, ale teď držím. Nějaké chřipky a teploty sice byly, ale s tím se dá chytat. Měl jsem ovšem i chvilky, kdy jsem si myslel, že už do branky nepůjdu.
Kdy například?
Začátkem letošního jara kolem mě míče lítaly a nic jsem nechytil. Gólman potřebuje mít kliku a tu jsem tehdy neměl. Ale trenér Šilhavý mě podržel.
Jestli vám to půjde takhle dál, možná se dočkáte pozvánky do národního týmu.
To by mě samozřejmě potěšilo, ale neupínám se k tomu. Stojím nohama pevně na zemi. Ale nominace by mi určitě nevadila (smích). Nevadilo by mi ani postoupit s Libercem do Ligy mistrů nebo do Evropské ligy, to by byl fantastický úspěch. A samozřejmě bych se ještě rád vydal na nějaké zahraniční angažmá.
Měl jste k němu už blízko?
Na několika zkouškách jsem v průběhu posledních osmi let byl, naposledy loni nevyšel kontakt s ruským Permem. Teď o případných zájemcích nechci nic vědět. Majitel klubu navíc řekl, že dokud budeme mít šanci hrát poháry, nikoho pouštět nechce.
Teď vás čeká Kluž, přitom na Rumunsko nemá Liberec zrovna dobré vzpomínky, že?
To je pravda. V Bukurešti před třemi lety vyhrál kontumačně a doma pak postup nešťastně ztratil. Já jsem tehdy zaplať pánbůh v Liberci ještě nebyl, ale stín minulosti ležel na týmu dlouho. V klubu nebyla taková pohoda jako teď, kdy se to zlomilo ziskem titulu. I u fanoušků jsme si tehdejší výbuch snad už odčinili.
Byl propadák s Bukureští tématem v kabině i před zápasem s Kluží?
Bavil jsem se o tom s klukama několikrát. Jak to probíhalo, co se pak dělo. Jsou to sice už tři roky, ale v hlavách některých hráčů je to ještě hodně živé.
V zápasech s Karagandou jste musel sledovat herní trápení spoluhráčů. Nakolik se vám ulevilo, že jste suverénně zvládli sobotní ligovou premiéru v Příbrami?
Nechci se k tomu moc upínat, od nás to nebyl nějak famózní výkon. Ale máme se od čeho odrazit. Rozhodně je příjemnější jet do Rumunska s výhrou 4:0 v kapse.
Zlepšila se hra hodně?
Radikálně. Vůbec do ničeho jsme Příbram nepustili. V přípravě jsme byli kvůli zdravotním problémům v podstatě ve dvanácti hráčích. Teď jsme tři týdny pohromadě a každým tréninkem to jde nahoru. V Příbrami už to vypadalo jako minulý rok, kdy jsme kombinovali a nenechali soupeře hrát.
Pořádně vás však prověří až Kluž.
Asi jo. Víme, že Kluž taky není v optimální formě, v lize dvakrát remizovala. Je ale jasné, že to bude jiný level než Karaganda. Rumuni mají ambice, bohaté majitele, zkušenosti z Ligy mistrů a půjdou za postupem. My favorité nejsme, ale pokud potvrdíme herní zlepšení, šanci na postup určitě máme.
