Ve svých letech toho prošel už tolik, že by se od něj nějaká nervozita nečekala. Přesto Radim Ottmar přiznává, že když v létě nastupoval do nové sezony jako brankářská jednička Hradce, nervozitu cítil. I přesto, že v podobné pozici byl celou minulou sezonu. Ta však byla druholigová, nyní poprvé se Ottmar prosadil i v soutěži nejvyšší.
„Lehčí nervozita byla, ale po druhé lize jsem věřil, že to půjde,“ vypravuje brankář, který do nejvyšší soutěže nakoukl až ve dvaatřiceti letech a který se svými výkony stal příjemným zpestřením prvoligového podzimu a pro hradecký tým vítanou oporou, která ho v řadě zápasů podržela.
Podzim máte za sebou, předpoklad, že vám to půjde, se naplnil, byť to pro vás byla v nejvyšší soutěži premiéra.
Z toho člověk respekt samozřejmě cítil, ale ani druhá liga není tak špatná soutěž, její horní týmy by řadu soupeřů v první lize potrápily. Podívejte se třeba na Opavu, co předvádí v poháru, a loni přitom nepostoupila. A tak když to zvládáte ve druhé lize, věříte, že to půjde i v první. Ale já jsem třeba poprvé chytal v Plzni nebo se Spartou a na to nemůžete být stoprocentně bez nervozity připravený nikdy.
Na co budete vzpomínat nejvíc?
Určitě na první utkání, který jsme hráli na Bohemce. Pro mě to bylo poprvé v lize a strašně důležité a specifické. No a my tam vyhráli, fanoušci byli úžasní, byl to zážitek.
S Hradcem jste dosud získali šestnáct bodů, ale proti většině soupeřů máte o zápas méně. Jste s tím spokojen?
Myslím, že je to přesný střed toho, co jsme si představovali. Zpočátku jsme nehráli v domácím prostředí, ale v azylu, přesto jsme nějaké body získali, dost jsme jich přivezli z venku, můžeme být spokojeni.
Vám se budou asi nejvíc připomínat dva zápasy, v nichž jste udržel nulu, i když soupeř měl řadu vyložených šancí, a i díky tomu jste 1:0 vyhráli. První byl s Jihlavou, jak se na něj díváte s odstupem?
Jako na zápas, který pro nás byl klíčový. Měli jsme za sebou nešťastný zápas na Dukle, prohráli jsme tam, nehráli jsme dobře a říkali si, že takhle dál ne. Pak přišla Jihlava a zápas s ní znamenal, jestli se dostaneme zpátky na koně, nebo jestli nás srazí dolů.
Vyhráli jste, ale soupeř měl řadu šancí. Kdybyste prohráli o pět branek, nikdo by se nemohl divit.
Zakončení jim naštěstí pro nás nevycházelo a my jsme vyhráli. Pro nás to bylo dobré znamení, že to půjde.
Podobný zápas jste sehráli o pár kol později v Teplicích. Znovu hodně šancí soupeře, avšak žádná proměněná a vaše nejtěsnější výhra 1:0. Co říkáte té?
Podobný případ jako s Jihlavou. Měli jsme za sebou sérii špatných výsledků a potřebovali vyhrát, protože jinak by naše situace už nebyla dobrá. Zase se to povedlo. Podle mě je dobře, že jsme zabrali vždycky v situaci, když se něco dělo. Tady to bylo po několika prohrách, kdy jsme nebyli v lehké situaci. Ale v Teplicích se nám vždycky předtím dařilo, a tak jsme si říkali, že umíme vyhrát i na Slovácku, a v obou případech se to potvrdilo.
Předtím jste si ale pětkrát za sebou prohráli a nálada se každou další prohrou zhoršovala. Jak jste prožívali právě tuto dobu?
Nebylo to nic příjemného. Na začátku jsme se sice mohli utěšovat, že hrajeme s týmy z čela tabulky, hráli jsme se Zlínem, v Plzni, se Slavií. Pak ale přišlo utkání v Liberci, kde jsme nepochopitelně prohráli, protože to, co jsme nedali, bylo až neuvěřitelné. A pak přišla porážka s Karvinou a po ní už jsme se dostali do situace, v níž jsme být nechtěli.
Jak těžká byla cesta ven?
Stále jsme věřili ve vlastní síly. I když jsme si říkali, že jsme schopní řadu soupeřů přehrát, potřebovali jsme to dokázat i body. Naštěstí přišly Teplice.
Pak jste vyhráli i na Slovácku a po něm přijela oslabená Sparta. Špičkový tým vás těsně porazil i přesto, že jste ho většinou přehrávali.
Tohle hodně mrzí, podle mě to byl náš nejlepší podzimní zápas. Po těch dvou výhrách jsme do něj mohli jít s klidným srdcem a předsevzetím, že ji jdeme porazit. Kromě prvních patnácti minut jsme ji přehrávali, prohrát jsme si nezasloužili. Rozhodla její kvalita, dala nám dva góly a pak to zkušeně dohrála.
Podzimní tabulka vaše postavení trochu zkresluje, chybí vám v ní zápas v Jablonci, který se nehrál kvůli sněhu. Váš tým to postihlo v době, kdy měl v závěru podzimu slušnou formu. Není to škoda?
O tom už nemá cenu spekulovat, uvidí se na jaře, jak to dopadne. Nějaký bod by se hodil.
Když už jste jaro nakousl, co od něj čekáte?
Nejsme na tom sice špatně, ale musíme i dál vyhrávat. A nejlépe hned, abychom se co nejdřív dostali do klidu.
