"Tu Ghanu porazíme taky, přestože lehké to nebude," dodal podsaditý pětašedesátiletý muž sebejistě.
Halama má za sebou bohatou fotbalovou minulost. Z domova odešel v pětasedmdesátém, když předtím dělal u jabloneckého mužstva asistenta trenéru Tadeáši Krausovi.
Usadil se v Kolíně nad Rýnem a dal se na trenérskou dráhu. Mimo jiné v týmu Mnichov 1860 vedl později proslaveného Rudi Völlera, mnohonásobného německého reprezentanta a trenéra národního mužstva.
V Rakousku v osmdesátých letech vyhrál s vídeňskou Austrií dvakrát titul a jednou pohár, další pohárový triumf přidal s týmem GAK Graz. Trénoval také v řeckém velkoklubu AEK Atény.
Později se dal na manažerskou dráhu a z této pozice od roku 1992 přes osm let úzce spolupracoval s prvoligovou Olomoucí. Dnes působí v marketingu a jak mu čas dovolí, objíždí fotbaly včetně častých návštěv české nejvyšší soutěže.
Takže utkání Česka s USA jste si jistě ujít nenechal.
Samozřejmě, že ne. Nemám to z Kolína do Gelsenkirchenu tak daleko. A musím říct, že mě naši fotbalisti moc potěšili.
Co byste k tomuto zápasu řekl bližšího?
Naprosto zasloužené jednoznačné vítězství. Rozhodující byl gól Rosického na dva nula, který přišel po takové trochu hluché pasáži. Ta byla způsobena tím, že jsme rychle vedli a nemuseli nikam pospíchat. Američani pak sice za stavu jedna nula nastřelili tyč, ale jsem přesvědčený, že kdyby vyrovnali, tak bychom to stejně na ty tři body zvládli stejně. Ve druhé půli už jsme hřiště úplně ovládli a Rosický byl fantastický. Nejen proto, že dal ještě jeden gól a nastřelil břevno, hrál prostě excelentně, byl to jeho zápas.
Zmínil byste ještě nějaké jiné jméno?
Já byl překvapený, že hrajeme jen na jednoho typického útočníka. Ale jen do té doby, než jsem si všiml nenápadného Plašila. Jeho hru bych charakterizoval takhle: nebyl vidět, ale přitom byl vynikající.
Není to tedy něco podobného, jako kapitán mužstva Galásek?
Přesně. O Galáskovi fanoušci vědí hlavně kvůli známému jménu. Ale když přijde zápas, ptají se, kde je. Přitom ta práce, kterou v zápase s Američany odvedl, byla obdivuhodná. Co ten pochytal míčů, co ten zastavil útoků. A z jeho hry pak těžili Rosický, Nedvěd a další.
Nepřijde vám v téhle souvislosti ta Galáskova defenzivní role poněkud nespravedlivá?
Asi jo. Ale tak už to prostě chodí. Já říkám, že na hřišti jsou ti, kteří ryby chytají, a pak ti, kteří je prodávají. A pochopitelně. že ti prodavači jsou vidět mnohem víc.
Jak se vám líbili čeští fanoušci, kteří za svým mužstvem do Gelsenkirchenu přijeli?
K těm se dá říct jediné: absolutně fantastické publikum!
A co některá z dalších utkání šampionátu?
Například jsem se vydal do Berlína na souboj Brazílie s Chorvatskem, ale hlavně Brazilci mě hodně zklamali. Špatní byli jak individuálně, tak herně jako mužstvo. Podprůměrně vzhledem ke svým možnostem zahráli Ronaldo, Adriano, Zé Roberto i Emerson, potom dal sice Kaká krásný gól, ale celkově to byla bída. Cítil to každý, kdekdo totiž čekal, jak si hru Brazílie užije. A bylo mi líto moc dobrých Chorvatů, kteří si aspoň ten bod zasloužili.
Mimochodem, Ronaldo byl obzvlášť špatný.
Toho si musel všimnout každý. Ronaldo měl v zápase takový akční rádius, že by na něj museli vylít kýbl vody, aby aspoň vypadal jako zpocený.
Už jste navštívil sídlo ve Wiesensee. kde čeští fotbalisté během šampionátu přebývají?
Jistě, byl jsem se za nimi podívat už před začátkem mistrovství a naposled teď ve čtvrtek. Ze všech na mě dýchala opravdová pohoda. A není to jen tím, že porazili Američany, hráči si věří od začátku, jsou zdravě sebevědomí, dobře vědí, že tahle jejich parta můře dokázat fakt hodně.
A v co věříte vy osobně?
No, Ghanu porazíme, což už jsem říkal. A v Hamburku si to pak s Itálií rozdáme o malé zlato, tedy o první místo ve skupině. Dál se uvidí, nechtěl bych předbíhat a něco zakřiknout. Víte, jak to chodí. Leckdy bývá některé mužstvo na medaili, ale stát se potom může všechno, jako v každém sportu.
Viděl byste z hlediska dalšího postupu jako osmifinálového soupeře raději Brazílii, nebo Chorvatsko?
Pod dojmem prvního brazilského vystoupení bych se přikláněl k té Brazílii. Ale bůhví, co budou hrát dál. A Chorvati jasně naznačili, že budou hodně zlí. Ale stejně si vybírat nemůžeme.
Odbočme od mistrovství. Co jako fotbalový odborník soudíte o přestupu Rosického z Dortmundu do Arsenalu? Prosadí v tomto velkoklubu?
Na tohle téma bychom mohli debatovat dlouho. Já si myslím, že se prosadí. Ale za jak dlouho, to bude záležet jen na Tomášovi, jemuž jsem k tomuto přestupu pogratuloval.
Můžete to přece jen nějak rozvést?
Podívejte, běloruský reprezentační záložník Hleb se ve Stuttgartu vypracoval ve výraznou oporu mužstva, ve velkého hráče bundesligy. A když si ho pak Wenger vybral do Arsenalu, trvalo mu čtyři pět měsíců, než si v anglickém mužstvu vybojoval to své místo na slunci.
A co tedy Rosický?
Před dvěma lety v bundeslize zářil, pak to chtělo změnu dresu, ale zůstával v Dortmundu a tak trochu stagnoval. Ale co je důležité, v bundeslize k tomu svému báječnému talentu hodně přidal, naučil se škrábat, kousat, bojovat. Což je pro Anglii dobrý základ, protože v Premier League je fotbal ještě o něco tvrdší. A naprosto bez takových těch time outů, během nichž si hráč může vydechnout. To v anglické lize neexistuje. Proto říkám, že za jak dlouho tohle všechno do sebe Rosický vstřebá, bude záležet jen na něm.
Ale lze předpokládat, že šancí dostane mnohem víc, než třeba takový Jarošík před časem v Chelsea.
To se dá očekávat. A pochopitelně, že po jeho výkonu a dvou gólech v zápase s Amerikou se všude píše, jak Arsenal dobře nakoupil. Vstup do ostrovního fotbalu by tedy Rosický měl mít usnadněný. Rozhodně ho v Arsenalu nebudou opatrně testovat. Tím spíš, jestli tady na mistrovství ukáže ještě něco podobného. Ale znovu bych připomněl tu poměrně dlouhou adaptaci Hleba.
