Čeho jste se v Číně bál nejvíc?
Jestli není velký rozdíl mezi způsobem života v Číně a v Evropě. Sám jsem si nebyl dlouho schopný udělat názor, jak k té nabídce přistoupím. Stejně tak manželka. Zásadní pro nás bylo tam jet a vidět to. Po prvním dnu to z nás spadlo, uklidnili jsme se. Nebyl žádný objektivní důvod, proč říct ne.
Čekal jste, že to bude horší?
Ano. Měl jsem jinou představu, trochu předsudky. A rychle jsem byl vyveden z omylu. Nemocnice, město, stadion, školky pro syna, parky, kde se dá trávit volný čas - zjistíte, že v Číně rozhodně nežijí na horší úrovni než my. Jasně, jsou tam místa, která nejsou pěkná, kde bych nechtěl bydlet, ale taková najdete všude. I v Praze.
Co životní prostředí v Číně? Smog, to je velké téma...
Sice na tyhle věci nejsem moc citlivý, ale chtěl jsem si to vyzkoušet. Pokud tam mám žít delší dobu, je to důležitý faktor. Počasí v Číně teď bylo lepší než v Praze. Smog je výraznější hlavně v zimních měsících, kdy tam s rodinou nebudeme. V listopadu a prosinci se liga nehraje, v lednu a v únoru tým bývá na soustředění v Dubaji nebo v Jižní Koreji.
Bořek Dočkal o trápení Sparty„Stane se, že nevyjde začátek jara, na mužstvu to zanechá vliv a dál se to může prohlubovat. K tomu přesně došlo, teď je mužstvo po tlakem.“ |
Jaké jste zatím vypozoroval největší kulturní rozdíly?
Nejvýraznější rozdíl je asi doprava. Město má téměř devět milionů obyvatel, to je skoro jako celá Česká republika. Ale umí to zorganizovat. Zácpy ve špičce jsou tak jako všude, ale nemám pocit, že bych trávil většinu dne někde ve frontách. Číňané neřeší, kde je na silnici namalovaný pruh, ale kolik se vedle sebe vejde aut. Taky hodně troubí, ale neznamená to, aby někdo uhnul, ale aby o sobě věděli.
Vy ale máte řidiče, ne?
Ano, měl by být pro mě a rodinu neustále k dispozici. Bude to bezpečnější. Nedovedu si představit, že bych tam měl řídit. Stejně v Číně neplatí český řidičák. Jejich způsob dopravy působí chaoticky, ale oni i v tom chaosu mají jistá pravidla, která jim fungují. Třeba jsme před policajty přejížděli dvojitou plnou čáru, ale ohlásili jsme se troubením a nic se nestalo.
Co další rozdíly?
Třeba trochu jiné způsoby, co se týká tělesných zvuků, odkašlávání, chrchlání - to se tam nepovažuje za neslušné. Je to věc, na kterou si musím zvyknout. Oproti Evropě je to hodně jiné. Stejně tak stravování, protože k snídani si dávají to, co my si umíme představit až k obědu, často jedí ty jejich nudlové polévky a pijí teplou vodu. Než si objednáte v restauraci, přistane vám na stole sklenice teplé vody.
Už jste začal s čínštinou?
Mám to v plánu. Když člověk přijde do nového prostředí, tak by měl nějakou snahu vyvinout, ukázat, že mu to není jedno. Ale bude to hrozně složité. Mám dojem, že je skoro nemožné se naučit dobře čínsky.
Co už umíte?
Pár základních věcí, poděkovat a tak. Navíc to asi pořád říkám špatně. Nebylo jednoduché se naučit ani jména spoluhráčů. Už jsem to nějak polapal, ale dalo mi to zabrat. Trenér je Číňan, takže komunikuje v čínštině a my cizinci máme překladatele do angličtiny. Vždycky je lepší přímá komunikace, ale jsou tam na tenhle systém najetí.
Jak funguje váš klub, jemuž velí žena?
Je moc sympatická, vždycky po zápase za námi přijde, ale víc ji neznám. Obecně v Číně platí, že trenér má velmi silné postavení. Rozhoduje o přestupech - o tom, jakým směrem bude klub směřovat. V Česku trenéři takové kompetence nemají. V klubu je od začátku všechno perfektní, lidé se o mě starají. Jediné minus je, že tréninkové centrum je 40 minut jízdy autem za městem. To je víc, než bych si představoval.
Patříte mezi nejvýraznější jména čínské ligy. Je to nějak znát?
Zatím žiju inkognito, tedy v uvozovkách, protože jdu po ulici a jsem tam jediný, kdo vypadá jinak. Na zápasy sice chodí přes dvacet tisíc diváků, ale v těch devíti milionech se ten zájem rozpustí. Nemám pocit, že by lidé ve větší míře věděli, kdo jsem.
A co zájem médií?
Na předsezonní tiskové konferenci na mě padly tři otázky, žádné žádosti o individuální rozhovory. V tomhle ohledu klídek. Úroveň zápasů je slušná, hráči jsou individuálně dobří, i když někdy trochu slabší v improvizaci. Vždy se ale hraje s maximálním nasazením a zodpovědností za svou pozici. Co se mě týče, tak vidím velkou snahu trenéra zabudovat mě do týmu a využít mých schopností. Nebojím se, že bych se měl v Číně zhoršit.
