Diváci na vyprodaném tokijském Národním stadiónu nečekali na první branku dlouho. Trvalo jen o něco víc než sto sekund, když se vymanil z ofsajdové pasti Realu Delgado, nacentroval míč před Casillase a Palermo byl u míče dřív než Roberto Carlos. Na časomíře odběhly další čtyři minuty a strhující úvod ze strany Boky slavil další úspěch.
Na centr z hloubi pole si naběhl znovu Palermo, Kamerunec Geremi zaspal a běžecký souboj zakončil útočník Boky nekompromisní střelou podél Casillase. Argentinský kanonýr se tak po sedmiměsíčním zranění, které způsobily zpřetrhané kolenní vazy, vrátil na hřiště ve velkém stylu. Ukázal tak, že je mužem dvou tváří: dokáže zahodit tři penalty v jednom zápase, i v okamžiku rozhodnout důležité utkání.
Po ledové sprše se vzchopil i evropský klub, z jehož strany vyvíjel velikou snahu hlavně Brazilec Roberto Carlos. Nejdřív předvedl fanouškům lahůdku: vysoký míč si zpracoval na stehně, lehce obešel obránce Boky, ale svou pověstnou střelou rozezvučel jen břevno. Kolumbijce Córdobu překonal až napodruhé. Figův centr k němu srazila obrana a skákající míč jeho levačka neomylně napálila pod břevno.
Od té doby se utkání neslo ve znamení touhy Realu co nejdřív vyrovnat. Ale na pružnou obranu Argentinců neplatila ani výměna krajních záložních postů mezi McManamanem a Figem, navíc obránci Španělů působili, jako by spolu hráli poprvé, a sami nabízeli soupeři šance. Snaha Madriďanů se omezila jen na rozehrávání akcí přes Carlose nebo Figa, který byl důsledně střežen dvěma až třemi hráči a k ničemu pořádnému se nedostal. Útočníci Raúl a Guti byli
na hrotu zcela odříznuti.
V závěru španělský klub hrozil jen ze standardních situací. Dvakrát z nich sice Real skóroval, ale vždy z ofsajdu. A tak nejvýraznější šancí zůstala Raúlova hlavička, která z pár metrů minula odkrytou branku. Na druhé straně znamenal nebezpečí zejména Riquelme, jenž s desítkou na zádech vzhledem a pohybem hodně připomínal svého předchůdce Maradonu, ale jeho trestné kopy dvakrát vyškrábl zpod břevna Casillas.
Real si sice stoprocentní šanci na vyrovnání nevytvořil, přesto dokázal několikrát roztleskat naplněné ochozy. Nůžky Roberta Carlose, jimiž zabránil v průniku útočníkovi Boky, nebo patička stejného hráče, kterou převzal "zidanovskou" stahovačkou Helguera, musely uspokojit i ty nejnáročnější diváky.
Hrdina zápasu Martin Palermo přiznal, že by ani ve snu nečekal dvě branky v úvodních šesti minutách, které zápas rozhodnou. "Abych řekl pravdu, na tohle se nikdo nemohl připravit. Byl to senzační úvod, zvlášť proti týmu, jakým je Real Madrid," radoval se kanonýr, který má v dresu Boky v argentinskélize průměr téměř jedné branky na zápas. "Jsem sice rozený střelec, ale tohle bylo nadmíru zvláštní. Dnešní večer si budu pamatovat nadosmrti," dodal.
Trenér Carlos Bianchi pronesl, že je těžké srovnávat oba tituly, ten dnešní s Bokou a ten šest let starý s Vélezem. "Oba jsou jedinečné a každý se zrodil z různých důvodů. Ale tohle vítězství není jen našeho klubu, je celé Argentiny. Je to důkaz,
že argentinský fotbal je nejlepší na světě," nechal se unést Bianchi.
Triumf si náležitě vychutnal i Diego Maradona, který se prohlašuje za největšího současného fanouška týmu, ale do Japonska jej úřady nevpustily kvůli jeho drogovým skandálům. Ihned po zápase volal do šatny Riquelmemu, který 'zdědil' jeho desítku, a gratuloval mu k úspěchu. "Všem nám vzkázal, že jsme si zasloužili nad Realem vyhrát. Byl nadšen, i proto, že sám hrával za Barcelonu," uvedl záložník.
Kouč Realu Vicente del Bosque si posteskl, že po zaspání v úvodu nemohl jeho tým se zápasem už nic udělat. "Takhle se prostě utkání na takové úrovni začít nemohou. Proti týmu jako Boca už nemůžete myslet na obrat," konstatoval. "Byli jsme sami sobě tím největším soupeřem. Pro nás totiž měla tragédie úvodních minut fatální význam. Dalších 85 minut jsme už hráli lépe, ale nestačilo to," připojil trenér.
 Nejdražší fotbalista světa Portugalec Luis Figo ze španělského Realu Madrid (vpravo) bojuje o míč s Hugem Benjaminem Ibarrou z argentinského klubu Boca Juniors. |
