"Jednou v Teplicích jsem strašně promrzla. Tak jsem se s firmou dohodla a na příštím fotbale už jsem ta kamínka měla," usmívá se dvacetiletá Klára Janderová.
Při nedělním utkání Liberec – Mladá Boleslav usedla na barovou stoličku a vysoko nad hřištěm soustředěně obsluhovala počítačové zařízení.
Pravá ruka leží na myši, střela klik, faul klik, ofsajd klik. Levý palec měří držení míče. Útočí Liberec, páčka jde nalevo. A naopak. Ani rukavice se přitom nemusí sundávat.
"Jestli se třeba nespletu a nemačkám to obráceně? To ne, za přesnost ručím," tvrdí studentka stavební průmyslovky.
S počítáním statistik začínala u basketbalu, který aktivně hraje v pražském přeboru. Pak jí byl nabídnut fotbal. "Ten jsem vůbec neznala. Musela jsem se učit pravidla." Tak schválně. Co je ofsajd? "Já ho poznám podle toho, že rozhodčí mává praporkem směrem do hřiště," popisuje roztomile Janderová.
Z fotbalistů se jí líbí Baroš s Nedvědem, ty ligové nezná. "Sedám od nich příliš daleko." Ze stejného důvodu má někdy problém poznat čísla dresů. I proto je přes sluchátka nonstop ve spojení s kolegy v přenosovém voze. "Když sedí vedle nějaký novinář, tak také poradí."
To mohu potvrdit.