S akreditací, zvláštním pasem pro novináře do světa velkých sportovních událostí. Proto také první cesta po příletu nejčastěji vede do akreditačního centra, kde si vyzvednete kouzelnou propustku, o níž žádáte měsíce dopředu.
A může se stát, že strnule čekáte u přepážky a doufáte, že se někam nezatoulalo vaše jméno. Drobounká Sandra v Sao Paulu byla milá. Aspoň se snažila dávat naději očima, když vykukovala zpoza laptopu. "Jan?" zeptala se potřetí, jako by to křestní jméno nečetla v pasu.
"Přesně tak."
"Česká republika?"
"Ano."
"Je mi líto, ale chybíte tu. Ani podle pasu vás nemůžu najít."
Sakra, proč jsem si papír s akreditací nechal vytisknutý v práci na stole? Mohl jsem ušetřit stres sobě i Sandře. Uběhly tři minuty, čtyři a na čele se objevila první krůpěj nervozity. "Je mi líto," uslyším podruhé. Sandra odcupitá za roh a mezitím se fronta čekatelů rozroste o pět metrů.
"Jan?" vrátí se a zopakuje původní otázku.
"Ano, pořád Jan."
"Nemám vás v systému."
Štěstí, že nosím na zádech laptop, kde se akreditační kód skrývá v odeslané poště. Zapnout, najít, ukázat, na obou stranách přepážky zajásat a může se hrdě pokračovat za akreditační kartičkou.
Co ta tři čísla na ní znamenají?
Trojka je jako univerzální lístek, s ní můžete na stadion či zadarmo do autobusu. Šestka otevírá dveře na novinářské pozice na tribunách, kde má každý reportér židli, stůl, případně televizi. Sedmička je klíčem do tiskového centra, do království novinářů, kde se konají tiskové konference. Kdo má navíc jedničku, může vstoupit na trávník, s dvojkou ke kabinám.
MÁLO JMEN? Při přípravě akreditaci si každého novináře vyfotí. Před fotografa se předstupuje na zavolání - podle pořadníku na světelné tabuli.
Na akreditaci patří aktuální fotografie. Před objektiv zve displej, na němž naše "chudá" jména o jednom křestním a příjmení vedle místních trochu zapadají.
Na mistrovství světa se akreditovalo osmnáct tisíc novinářů, nejvíc logicky domácích. A jak se výkop blíží, roste i frekvence návštěv v akreditačním centru. Z provozních hodin zbývá 40 minut, v čekárně je celkem plno.
"Ondrej, Ondrej!" ozývá se od poslední přepážky. "Vaše akreditace je připravená, jen mi ještě pro kontrolu ukažte pas." Jistě, tady je. Yara, sympatická čtyřicátnice, listuje dokladem a překvapeně vypálí: "Vy jste z Prahy?"
Zatímco vedle vydává Joao jednu akreditaci za druhou, Yara se zasní a popisuje: "Praha je krásná, nádherná, fantastická. Byla jsem tam před dvěma lety. Doufám, že vy si to tady užijete podobně. Vítejte v mé zemi."
Děkujeme. A díky akreditaci už jsme součástí mistrovství světa.
