Přitom je hodně zvláštním chlapíkem i "úkazem" tohoto šampionátu.
V 70. letech býval výtečným útočníkem, hrával za Dynamo Kyjev, v roce 1975 dokonce získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
Na přelomu tisíciletí byl na Ukrajině zvolen hráčem století.
I teď v Německu zůstal výjimečným. Jako jediný trenér nedostává za svou práci ani halíř. Živí ho politika.
Už dlouho je totiž poslancem ukrajinského parlamentu, zastupuje sociálnědemokratickou frakci. Přitom před lety začínal jako člen pravicové strany Otčina, pak se náhle dal ke komunistům.
"Vždycky hrál levou, i na hřišti," komentovali konkurenti jeho přestup. On zase tvrdil, že se kvůli komunistické příslušnosti nemohl v roce 2001 stát trenérem reprezentace.
Nabízeli mu jen místo asistenta. "Komunisty neopustím, i kdyby nabídka byla sebevíc lákavá, a nikdy jsem nehrál druhé housle a teď s tím rozhodně nezačnu," odpovídal.
K reprezentaci se dostal až o tři roky později, před začátkem kvalifikace na světový šampionát. Tým nakopl k vynikající jízdě, jenže po pár měsících se musel funkce vzdát. Kolegům v parlamentu se nelíbilo, aby dělal obě funkce naráz.
Až soud, na který se Blochin obrátil, rozhodl, že může zůstat zároveň trenérem i poslancem. Mnohdy prostořekým poslancem. Když před časem dostal otázku, jak se mu líbí příliv cizinců do ukrajinské ligy, rasisticky odpověděl: "Ať se mladá generace učí od našich, a ne od nějakých bubáků, které někdo sundal ze stromu, dal jim dva banány a teď hrají v lize."
Brzy by ta slova muže s přezdívkou "Kosmonaut" mohla mrzet, třeba při finálovém souboji s africkou Ghanou...
