Zatímco aktéři zápasu museli bojovat v polední mexické výhni, v tehdejším Československu začínal přímý televizní přenos v osm večer. A i když fanoušci usedali před obrazovky s tušením fotbalové lahůdky, následující stodvacetiminutové drama s penaltovým rozuzlením veškeré očekávání předčilo.
OVACE FRANCII, BRAZILSKÝ PLÁČ
hlásal tenkrát titulek v Mladé frontě. A podtitulek Drama s jedenácti penaltami kulisu nezapomenutelného zápasu jen dokresloval.
Bylo přetěžké pro televizní, rozhlasové i píšící komentátory, pro přímé svědky čtvrtfinále v Guadalajaře i pro miliony diváků u televizorů na celém světě smířit se v okamžiku, kdy i prodloužení skončilo nerozhodně, se skutečností, že zanedlouho jeden z těchto fotbalových gigantů mistrovství světa opustí.
To, co oba dnes jasně nejvýraznější představitelé jihoamerické a evropské kopané předvedli za sto dvacet minut boje, bylo vrcholnou ukázkou současného, a spíše ještě více budoucího fotbalu. V předčasném finále, jak je zápas jednoznačně nazýván, dominovala především dokonalá technika všech hráčů na hřišti bez rozdílu, obrovská vůle, kondice, která dovolila vysoké tempo i v prodloužení.
Ani nejslavnější režiséři světa, nebo autoři nejnapínavějších románů by nemohli vymyslet dramatičtější děj.
Takhle před dvaceti lety popsal neopakovatelné utkání Jaroslav Šálek, dlouholetý fotbalový redaktor Mladé fronty.
V zápase, v němž nechybělo nic z nejmodernější fotbalové učebnice, padly v normální hrací době dva góly. Už v 17. minutě skóroval brazilský útočník Careca, čtyři minuty před přestávkou vyrovnal Platini. V dalších minutách už gól nepadl, přestože útok střídal útok. Střelci neúnavně pálili, ale brankáři se překonávali.
Brazilské fotbalisty přiváděl k zoufalství hrdina utkání francouzský gólman Bats, který dokonce zlikvidoval Zikovu penaltu. Nerozhodlo se ani v prodloužení a na řadu přišel rozstřel ze značky pokutového kopu.
Začínají Brazilci, míč si staví Socrates a Bats míč vyráží. Poté proměňuje Stopyra a francouzský tým po první sérii penalt vede 1:0.
Ve druhé sérii proměňují Alemao i Amoros - 2:1 pro Francii. Poté se trefují Zico a Bellone - 3:2 pro Francii. Ve čtvrté sérii proměňuje Branco, ale Platini přestřeluje - 3:3.
Drama vrcholí, na míč se rozbíhá brazilský stoper Julio Cesar a trefuje tyč.
Ochozy ztichnou, míč si na bílou značku staví francouzský záložník Fernandez. Když dá, trojnásobní mistři světa budou vyřazeni. Fernandez se rozbíhá, střílí a - míč napíná síť za Carlosovými zády!
Do semifinále jdou Francouzi, jejich příznivci v zaplněném šedesátitisícovém hledišti se radují, zatímco ti brazilští tonou v slzách.
Nejslavnější fotbalista všech dob Pelé, který je na šampionátu v roli televizního komentátora, se drží za hlavu a nepřítomně hledí před sebe. Jako by nemohl pochopit, co právě jeho krajany na hřišti potkalo...
Tehdejší sestavy
Brazílie
Carlos
Josimar Julio Cesar, Edinho, Branco
Alemao, Junior (91. Silas), Socrates, Elzo
Müller (73. Zico), Careca
Francie
Bats
Amoros, Battiston, Bossis, Tusseau
Tigana, Giresse (85. Ferreri), Platini, Fernandez
Stopyra, Rocheteau (100. Bellone)
Francouzi se potom v semifinále museli sklonit před tehdejším týmem NSR, který nakonec ve finále podlehl Argentině.
A jak na toto čtvrtfinále vzpomíná internacionál Václav Němeček?
"Když si na tenhle zápas vzpomenu, skoro mi naskakuje husí kůže. Byl to vrchol všeho - fotbalového umění, strhujícího boje, napínavosti i celkové atmosféry. A i když jsem toho s fotbalem prožil opravdu hodně, na tohle dvacet let staré drama nikdy nezapomenu. Sobotní čtvrtfinále to tehdejší mexické prostě překonat nemůže."
