Je mu osmdesát, ale má úžasnou paměť. A také miluje detaily.
„Tenkrát ve Francii jsme hráli v semifinále s Francouzi. Vedli jsme 1:0 a já si všiml, že jsem zapomněl v šatně čepici, kterou mi na začátku šampionátu věnoval francouzský policista. Poslal jsem pro ni maséra a než se vrátil, bylo to 1:1. Kdepak, bez čepice ani ránu,“ připomněl Blaževič v rozhovoru pro záhřebské Sportske novosti zápas, který Chorvati nakonec prohráli 1:2.
Trenérem současného chorvatského týmu je Ante Čačič a Blaževič hned dodal, že by mu památnou čepici, která s ním tehdy absolvovala celé mistrovství světa včetně bitvy o bronz s Nizozemskem (2:1), pro Euro rád zapůjčil.
„Dal bych mu všechno, i tu čepici! Víte, už dávno jsem v letech, kdy mě jakákoli žárlivost nebo nedej Bože zloba opustily. Chorvatský fotbal mám v srdci a toužím po nějakém velkém výsledku – doufám, že se ho ještě dožiju. Čačičovi blahopřeji, daří se mu udržet vysoko nastavenou laťku, je mu jasné, že se ve Francii nechceme jen zúčastnit. To je správné, protože máme tým světové úrovně, který bude ve skupině před Španělskem,“ řekl rozhodně.
O tom, že Chorvatsko má špičkový tým, je prý hluboce přesvědčený. „Jsme světová třída, přísahám. Jenom nesmíme udělat chybu ve strategii. Nejprve v psychologické přípravě – klima v týmu musí být optimální. Jakmile by se objevila nějaká nepoctivost, musí se to vyřešit, jinak by všechno odešlo do... víte kam. Čačič nemá právo na chybu. Jak udělá chybný krok, je po něm,“ má jasno Blaževič.
Když měl porovnat oba týmy, ten slavný z roku 1998 v čele s Prosinečkim, Šukerem, Bobanem nebo Biličem, se současným, nezaváhal ani na okamžik.
„Tenhle je lepší, o tom není pochyb. Jediný objektivní ukazatel jsou kluby, ve kterých naši hráči působí. V tom je teď mužstvo silnější,“ připomněl, že Dejan Lovren působí v Liverpoolu, Ivan Rakitič v Barceloně, Luka Modrič s Mateo Kovačičem v Realu Madrid, Mario Mandžukič dává góly za Juventus, Ivan Perišič válí v barvách Interu Milán a Nikola Kalinič v barvách Fiorentiny. „To je nesrovnatelné.“
Motivuje také strach z prohry
Na provokativní otázku, zda je mu současný chorvatský kouč v něčem podobný, odpověděl Blaževič bez servítků.
„Čačič, bohužel, nemá pro vedení reprezentace moje rozměry. Na to potřebuješ absolutní autoritu, musíš být tím, komu se věří a koho všichni respektují. Koho se bojí, ale zároveň ho mají rádi. Já hráče pozoroval, přesvědčoval, že oni jsou ti, kdo může dát světu vědět o naší mladé zemi, kdo může rozveselit národ a vrátit dluh těm, kteří nám svými životy umožnili být na samostatné scéně. Tak se vytváří bojovná atmosféra.“
Ta prý se ale vytváří i jinak. „Taky jsem uměl hledět na hráče dlouho beze slov, zelený v obličeji, mlčím a koukám, jak i oni pomalu zezelenávají. Víte, strach, to je velká motivace, strach z prohry. Ten mobilizuje.“
Nakonec ještě zdůraznil, že přednost současné chorvatské reprezentace oproti té někdejší spočívá ve větší vyrovnanosti hráčů. „To se vždycky musím vrátit ke Kovačičovi – ten když hraje, nikdo na něj nemá. Modrič je mozek, a Rakitič? Vidíte, nikdy jsem nevěřil, že může hrát v Barceloně, ale on mě přesvědčil o opaku. Stejně tak mě přesvědčil Kalinič... Čačič má prvotřídní mužstvo.“
