"A podobné situace mi strašně pomáhají," přiznává ofenzivní fotbalista, který se v základní jedenáctce Hradce pravidelně objevuje teprve v posledních týdnech.
Od poháru se Slavií hrajete pravidelně a daří se vám, což jste potvrdil i proti Xaverovu.
Možná také proto, že jsem se proti Slavii přesvědčil o tom, že se dá hrát i proti takovým fotbalistům. Také si od té doby všechny zápasy vyloženě užívám. Pomohlo mi určitě, že jsem si vůbec zápas s takovým soupeřem mohl zahrát. Osm tisíc diváků, kteří se fotbalem bavili, to je opravdu zážitek.
O místo v sestavě bojujete již delší dobu. Jak člověk prožívá dlouhé měsíce, kdy stále bojuje o svoji šanci a nic nemá jisté?
Samozřejmě že pro žádného fotbalistu není příjemné, když sedí na lavičce, nebo když pendluje mezi prvním týmem a rezervou. Já už to zažívám vlastně rok a půl. V těch chvílích jde hodně o psychiku, protože se nedá nic jiného dělat než zatnout zuby, pracovat a čekat, že šance přijde. Záleží také na okolí a v tom mám štěstí.
Hrajete nyní v mužstvu, které má šanci postoupit do nejvyšší soutěže a vy jste mu svým gólem pomohl k vítězství. Čeho si víc ceníte?
Samozřejmě výhry, i když byla dost ubojovaná. První poločas se nám moc nepovedl, ale druhý už byl z naší strany dobrý. A gól, to byl pro mě takový příjemný bonus.
Výhra nad Xaverovem vaše mužstvo vrátila alespoň na chvíli na druhé místo.
Byla sice těsná, ale současná druhá liga už je taková. Navíc se čelo hodně vyrovnává. Věděli jsme, že remíza v naší situaci moc neřeší, proto jsme chtěli vyhrát. Body jsou to opravdu cenné.
Už v neděli vás čeká HFK Olomouc, další nepříjemný tým z popředí tabulky, který i přes své dobré výsledky pro fanoušky nemá tak zvučné jméno.
Sám musím přiznat, že jejich mužstvo moc neznám. Jenomže to ve druhé lize dnes vůbec nerozhoduje. Podívejte se na České Budějovice. Respektované jméno, ale v Olomouci prohráli s rezervou. Jména prostě roli nehrají, rozhoduje momentální forma.