A cíl klubu postoupit do první ligy se taky nepovedl. "Kdybych řekl, že jsem byl spokojený, každý by si klepal na čelo, uvědomuje si v rozhovoru pro MF DNES sedmadvacetiletý syn trenéra zlínského klubu. "Když jste kdekoliv mimo Moskvu nebo Petrohrad, nejste v Evropě ale v pravé Asii."
Krasnodar je přitom docela velké město.
Má asi tři čtvrtě milionu obyvatel. Jenže na Rusko to je vesnice. Centrum je pěkné. Koupíte absolutně cokoliv. Oblečení, elektroniku. Taková auta, co tam jezdí, jsem v Česku neviděl. Jenže když se od centra vzdálíte, je to hrůza. Důchodci berou 1500 rublů měsíčně, zhruba 1200 korun. Tak si dovedete představit jejich životní úroveň.
Je to kousek od Černého moře.
Spoluhráči tam občas jezdili a dost si to chválili. Jeden Srb mi vyprávěl, jak je tam nádherně. Pláže, hotely. Všechno perfektní. Jenže vnitrozemí je docela jiné.
Než jste do Ruska šel, mluvil jste s tamním českým trenérem Chovancem?
Táta se s ním zná, s tím angažmá mi pomohl. A přímé jednání je nejlepší. Vše se seběhlo dost rychle. Zrovna jsem neměl žádné angažmá, tak jsem se to rozhodl zkusit.
Kdy nastal problém?
Hlavní potíž byla v tom, že nás bylo v týmu osm cizinců a hrát mohli tři. Z toho byli dva klíčoví stopeři, Roman Lengyel a reprezentační obránce Bulharska. Obrana byla jedna z mála věcí, která v týmu fungovala. Na nás ostatní tak zbývalo jen jedno místo.
Dostal jste nějaké šance aspoň na začátku?
Hrál jsem dost málo. Hlavně proto, že jsem přišel v rozjeté soutěži.
V Rusku se hraje systémem jaro podzim s krátkou letní přestávkou.
Navíc se hrají dvojzápasy, takže k venkovním zápasům se letí na delší dobu. Navíc ty lety. Do Vladivostoku to trvá dobrých čtrnáct hodin a časový posun je sedm hodin.
Co vám z těchto výjezdů utkvělo v paměti?
Třeba cesty do Tatarstánu nebo Dagestánu... Vím, že všude žijí lidé, jako jsme my, a chtějí hrát a sledovat fotbal. Ale docela všechno je tam diametrálně odlišné, než na co jsme u nás zvyklí.
Jak jste cestovali k zápasům?
Klasickým ruským TU-čkem. A to v lepším případě. Někdy jsme létali vojenským letadlem, které se celé třepalo a každý tam měl vysílačku. Bylo to zajímavé.
Ale cesta aspoň netrvala dlouho.
Třeba naši fanoušci na náš zápas do Moskvy jeli autobusem. Jedna cesta jim trvala třicet hodin. My jsme prohráli, hráli špatně a nikdo z hráčů, kteří nastoupili, jim ani nešel poděkovat.
Nepostoupili jsme kvůli teroristům
Prý vás zasáhl i terorismus. Je to pravda?
Dva dny před odletem k zápasu do Nalčiku to město přepadl terorista Basajev. Co jsme viděli záběry v televizi, tak se nedalo jít po ulici. Všude byli vojáci.
A vy jste měli hrát fotbal.
Nikdo nás nenutil. Mluvili jsme s našimi fanoušky, kteří mě dost mile překvapili. Řekli nám, že fotbal musí v takové chvíli stranou. Ti, kdo měli z cesty největší strach, byli Rusi. Do Nalčiku jsme nejeli a svaz zápas kontumoval v náš neprospěch.
To nemohli utkání přeložit na jiný termín?
Šlo o dvojzápas. My o den dřív hráli v Machačce, kde došlo při strkanicích v tunelu stadionu k napadení několika našich hráčů. Náš klub proto podal stížnost na oba zápasy. Svaz rozhodl dost nečekaně. Utkání s Machačkalou nechal opakovat, ale zápas v Nalčiku, při kterém bychom se báli o holý život, kontumoval 3:0 pro domácí.
A vás to stálo postup.
Zbývala poslední tři kola a s těmito body jsme pro postup počítali. Po tom trestu rázem nebylo o co hrát.
Kdo je Lubomír Blaha mladšíFotbalový útočník, syn zlínského trenéra Lubomíra Blahy staršího Narozen: 28. března 1978 Bydliště: Podolí u Uherského Hradiště Statistika v první české lize: Hráčská kariéra: |
Krasnodar tak zůstal ve druhé nejvyšší soutěži. V klubu museli být nespokojení, ne?
Do fotbalu šly nemalé peníze. Polovinu klubu vlastní gubernátor, něco jako je u nás hejtman. Druhou část místní oligarcha. O klub se starali střídavě po půl roce.
Žil jsem jen z našetřených peněz
Čí vládu jste na podzim zažil vy?
Pod oligarchou prý byly peníze na účtech přesně na den, žádné problémy. Gubernátor zaplatil první výplatu a zbytek už ne. Já zažil vládu gubernátora a přišel jsem v době, kdy už další peníze nedorazily.
Z jakých peněz jste teda v Rusku žil?
Ze svých. Ale říkal mi Roman Lengyel, což už je poloviční Rus, který tam žije už dlouho a zná tamní poměry, že se o peníze bát nemusím. Cizincům prý všechno zaplatí. Pokud mi totiž nedají peníze do určité doby, půjde stížnost na evropskou fotbalovou unii, což by byla pro Rusy dost ostuda.
Jak jste to zjistil?
Třeba jsem musel na zdravotní testy, za které se platí. Já u sebe zrovna neměl peníze, tak jsem řekl, že si pro ně zajdu do banky. Donesl jsem je během pěti minut, podal jsem je doktorovi, který se na mě podíval a ruce dal do kapes. Když jsem bankovky položil na stůl, vzal si je a bylo vše v pořádku. Dost jsem se tomu divil. Roman Lengyel mi to vysvětlil tím, že Rusové si dlužné peníze do ruky přímo nevezmou.
Kolik Čechů v Krasnodaru zůstane?
Byli tam dva čeští trenéři a tři hráči. Mně i trenérům smlouva skončila, ale Rezek z Lengyelem měli snad ještě dvouletý kontrakt. Nevím, co s nima bude dál. Pokud by jim klub dlužil peníze, tak můžou odejít. Záleží, jak se rozhodnou.
Ruské zkušenosti by vydaly na knihu
A co vy? Ruského dobrodružství už vám stačilo?
To rozhodně. Zkušenosti za tři měsíce by vydaly na knihu. Je velký rozdíl mezi životem v Moskvě a jinde. A taky mezi první a druhou ligou. Fotbalově, ale hlavně v zájmu lidí a médií.
Takže kam zamíříte před jarní sezonou?
To zatím nevím, ještě je čas.
Jaké jste měli zázemí pro fotbal?
Stadion byl hezky opravený. Měl sice atletickou dráhu, ale vlezlo se na něj 36 tisíc diváků. Na naše zápasy jich chodilo tak deset tisíc. Jejich skandování jsem moc nerozuměl.
No vidíte. Co vlastně vy a ruština?
Ve škole jsem se ji učil dva roky. Skloňování a stavbu vět jsem si pamatoval. Ale potřeboval bych ještě čas na zlepšení slovní zásoby. Neuměl jsem si moc povykládat, ale co jsem potřeboval, jsem si domluvil.
Na hranicích jste problémy neměl?
Já ne. Ale jeden hráč potíže měl. Vyvážet totiž můžete maximálně tři tisíce dolarů. Pokud máte navíc třeba jen deset českých korun, seberou vám všechno. Ten hráč měl dvanáct tisíc dolarů, které si vydělal. Našli mu je, zabavili a čekal na soud.
Pronikl jste aspoň do tajů ruské kuchyně? Ochutnal jste slavný boršč?
Já polévky vůbec nejedl. Kluci si boršč několikrát dali, ale ve mně to vůbec nebudilo důvěru.
Ale něco jste snad zkusil, ne?
Různé šašliky ano, ale nic víc ne. Navíc nám slušně vařili na bázi.
