Nakonec je zpět. Po dlouhých sedmadvaceti měsících a třech operacích poraněné šlachy na noze je Biolek s týmem na herním soustředění v Turecku a usiluje o místo v kádru pro blížící se prvoligové jaro.
„Dva roky jsem nemohl dělat, co mě naplňuje a baví, čím se živím. Moc mi to chybělo. Jsem nesmírně rád, že můžu být zpět ve fotbalovém režimu,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.
Změnily vás ty dva roky?
Jednoznačně. Mám pocit, že jsem výrazně zestárl. Člověk si najednou víc hlídá zdraví, což dřív moc neřešil. Váží si toho.
Než zranění přišlo, zrovna jste se probojoval do základní sestavy. Byla to rána?
Zamávalo to nejen se mnou, schytali to i mí blízcí, rodina. Nebylo se mnou k vydržení. Byla to pro mě nejhorší životní zkušenost. Vše přišlo zničehonic ve chvíli, kdy se mi dařilo. Prostě jsem se jednou ráno vzbudil a nemohl jsem chodit. Pak jsem skoro dva roky jezdil po doktorech, operacích. Už jsem si myslel, že fotbal nikdy hrát nebudu.
Co byste dělal?
Vůbec nevím. (směje se) Ty úvahy už samozřejmě byly, jen jsem ležel doma v posteli, nic jsem nemohl dělat. Nejdřív jsem se na zápasy kluků díval v televizi, pak už mi to bylo nepříjemné. Jsem rád, že teď nemusím přemýšlet co by kdyby.
Kdy se vše zlomilo?
Byl jsem na dvou operacích, ale pořád to nebylo dobré, cítil jsem nějaká omezení. Pak jsem objel skoro celou republiku, všemožné doktory. Až mi docent Kolář doporučil doktora Pašu v Brně, který je naším asi největším odborníkem na kotníky a šlachy. Díkybohu mě dal do pořádku. Na sále jsem loni v dubnu strávil hodně dlouhý čas, ta šlacha prý byla hodně problematická. Snažil se s tím udělat maximum, ale pořád u mě prý bude nějaké riziko.
Čím jste si šlachu poranil?
Bylo mi to vysvětleno jako přetížení šlachy. Pamatuju si, že před posledním zápasem s Duklou jsem měl drobný problém, bolel mě otlak na palci, tak jsem tomu trošku uhýbal, protože jsem nechtěl ze sestavy vypadnout. Asi jsem víc zatěžoval vnější stranu chodidla a šlacha to nevydržela.
Jak zněla vaše diagnóza?
Měl jsem natrženou peroneální šlachu na dvou místech. Byl problém i v tom, že po první operaci jsem uspěchal návrat a oslabená šlacha praskla v dalším místě. Nakonec ji bylo nutné zreparovat kompletně od kolena dolů.
Jak složitý byl návrat k fotbalu?
Dlouho jsem měl berle. Až mi sundali sádru, začal jsem pomalu s chůzí. Pak jsem se domluvil s klubem doma ve Frýdku-Místku, že základní rehabilitací projdu tam. Když jsem vše rozhýbal, tak jsem na podzim trávil obrovské množství času s fyzioterapeutem Slovácka Rosťou Mikelem a kondičním trenérem Alešem Maňáskem, odvedli obrovské množství práce. Později jsem pomalu zkoušel některé části tréninků béčka, v plné přípravě s áčkem jsem od zimy.
Jak zvládáte po takové době zátěž?
Ta pauza je znát. Po trénincích sotva chodím. Když máme volno, tak jen spím, odpočívám, nic jiného nedělám. V přípravných zápasech jsem nejdřív zkusil poločas, teď už jsem nastoupil i na celých devadesát minut a skoro dva dny jsem pak víceméně nefungoval. (směje se) Pořád trávím hodně času v saunách, bazénech, abych tělu co nejvíc ulevil. Doufám, že to bude lepší a lepší.
Berete možnost být na herním soustředění v Turecku jako ocenění, že ta bolest stojí za to?
Jsem vděčný, že mě trenér vzal s sebou. Ani jsem nečekal, že bych hned mohl na soustředění letět. Poperu se o místo v týmu pro prvoligové jaro.
