Bývalý sparťanský univerzál, reprezentant a dnes úspěšný trenér dovedl Spartu v letech 2000 a 2001 k titulům. V roce 2005 na třech valných hromadách fotbalového svazu neúspěšně kandidoval na předsedu fotbalového svazu, přičemž na té třetí ho ze hry vyřadila až "koaliční" dohoda současného šéfa českého fotbalu Pavla Mokrého s místopředsedou Vlastimilem Košťálem.
Letos v létě Hašek přijal trenérskou nabídku St. Etienne, odešel tedy do končin, které důvěrně zná. V devadesátých letech totiž hrál čtyři roky za Racing Štrasburk a na začátku nového tisíciletí toto mužstvo dva roky trénoval.
Poté, co delegáti valné hromady vaším nezvolením odmítli změny starých pořádků, jste prohlásil, že si od českého fotbalového prostředí chcete odpočinout. Jak se vám odpočívá?
Jsem ve Francii spokojený. Vždyť víte, že u trenéřiny se všechna spokojenost a nespokojenost odvíjí od výsledků. A Etienne ty výsledky zatím má.
Jak vám ale bylo, když jste ligu začali domácí porážkou se Sochaux?
Nejsem typem trenéra, který začne panikařit po prvním nezdaru. Na druhou stranu ani nezveličuju úspěchy. Byl to prostě první zápas, sice po dobré přípravě, ale nepovedl se nám. Důležité bylo, že jsme na naše nedostatky dokázali zareagovat. Hned jsme z Lyonu koupili obránce Diattu, kapitána národního mužstva Senegalu. A v dalším zápase už s ním v sestavě jsme vyhráli v Monaku.
Na to, jak se mužstvo v létě změnilo, si celkově vedete nad očekávání.
Nestěžuju si. Nejlepší hráč týmu Zokora, hvězda Pobřeží slonoviny na letošním mistrovství světa, odešel do Tottenhamu, což byla ztráta největší. Ale koupili jsme brazilského útočníka Ilana, argentinského záložníka Bilose, potom přišel Diatta a Marek Heinz, který už se za necelé dva měsíce adaptoval a věřím, že nám taky pomůže.
Jak si zatím Heinz vede?
Párkrát už v lize střídal, potřeboval zapracovat na kondici a sžít se se spoluhráči. Od začátku hrál jen přátelák s Espaňolem Barcelona, ale teď ve středu bude v základní sestavě na domácí zápas Ligového poháru s Marseille. Oba naši nejlepší útočníci jsou mimo, Ilhan je zraněný a Piquionne dostal v sobotním zápase s Le Mans červenou kartu. Tak by se měl Marek ukázat.
Připomněl jste také Monako, které mělo před ligou obrovské ambice. Ale po deseti kolech je mužstvo, v němž hrají čeští reprezentanti Koller s Plašilem, ve dvacetičlenné lize předposlední.
Zkrátka to tam teď nefunguje. Nakoupili hráče na poslední chvíli, je tam hodně cizinců, kupí se tam nejspíš i další interní problémy. Přesto si ale myslím, že i Monako má pořád ještě čas, aby se v týmu všechno usadilo jak má. Ale sobotní domácí porážku s Toulouse už neustál trenér Bölöni.
A co Koller, jenž je v Monaku sotva stínem vyhlášeného evropského kanonýra?
Víte, ono je to ve francouzské lize strašně těžké. Hraje se tu hodně individuálně, na hřišti vám většinou nikdo nepomůže, musíte spoléhat sám na sebe. A Kollerova hra je založená na kolektivním pojetí, potřebuje do šancí přihrávky ze stran i kolmé pasy, míč za míčem. Ale v Monaku to tak nejspíš nehrají. On vyhrává většinu vzdušných soubojů, jenže z toho těží hlavně jeho spoluhráči.
Podruhé jste prohráli až v šestém kole s Auxerre, ale zase to bylo doma.
Radši nevzpomínat. Ještě čtvrt hodiny před koncem jsme vedli dva jedna, ale ty poslední minuty jsme totálně nezvládli. Dostali jsme dva góly a byl konec.
Stejně tak jste byli blízko k úspěchu před týdnem na stadionu Lyonu. Mistr ligy je první, kdekomu dává příděly a vy jste na jeho hřišti prohráli jen 1:2.
Dobře jsme se na tenhle zápas v reprezentační pauze připravili. Ale tady ve srovnání s utkáním s Auxerre, které jsme si prohráli sami, cítím velkou křivdu. Za stavu 1:1 obránce Diatta zastavil unikajícího hráče faulem, byl vyloučen a devět minut před koncem se kopala penalta. Jenže ten unikající hráč byl v jasném ofsajdu a faul byl navíc před vápnem. Brankář Janot penaltu sice zlikvidoval, ale minutu před koncem nám dal branku asi současný nejlepší hráč ve francouzské lize brazilský reprezentant Juninho.
V jakém z dosavadních zápasů svého mužstva jste si výkonu cenil nejvíc?
To byla teď v sobotu první půlhodina domácího zápasu s Le Mans. Rozehráli jsem takový kolotoč, že soupeřovi hráči nevěděli, co se s nimi děje. Škoda, že jsme z té obrovské převahy dali jen jeden gól. Ale nakonec jsme vyhráli dva nula.
A váš nejhorší zápas?
To byl ten první se Sochaux.
Když byl začátkem října reprezentační termín, odskočil jste si domů do Prahy, ale u fotbalu jste prý zůstal. Dokonce aktivně.
Tu sobotu jsem si byl zahrát středočeský přebor za Černolice. Měl jsem asi tři šance, ale nedal. Nádherně jsem se ale proběhl a přišel na jiné myšlenky. Po zápase jsme s kamarádama poseděli v klubovně a podívali se v televizi na zápas nároďáku se San Marinem.
Co vůbec Brücknerovu mužstvu říkáte?
Ta výhra se San Marinem se vzhledem ke kvalitě soupeře moc hodnotit nedá. Té remízy v Irsku si ale na rozdíl od mnoha jiných hodně cením. Lehký zápas to nebyl, že Irové předtím prohráli na Kypru, to nehrálo roli. Doma byli tvrdí, nepříjemní, prostě Irové. Zkrátka, tu plichtu jsem bral. Jinak jsem přesvědčený, že na mistrovství Evropy postoupíme.
A kdy se konečně vrátíte do Sparty?
Mám v Etienne smlouvu do června 2008. A kdo ví, co bude pak.
Jistě ale Spartu sledujete.
Samozřejmě, jak jen to jde. Když je v televizi, chytám tady dvojku i čtyřku. Jinak to lovím přes internet, přes kamarády a známé. Teď mě štve, že dneska její zápas na Slovácku v televizi nedávají, myslelo jsem, že se to vysílá.
A jak se vám současné sparťanské mužstvo jeví?
Žádné soudy po mně nechtějte, tak blízko zas nejsem. Prostě držím trenérovi Michalu Bílkovi a prezidentovi Pepovi Chovancovi palce. Stejně, jako jsem je předtím držel Standovi Grigovi. Jsou to přece bývalí spoluhráči i kamarádi.
Tak alespoň řekněte něco k tomu, jak sparťanský rozlet přibrzdil pohárovým vítězstvím na Letné španělský Espaňol Barcelona.
S faktem, že španělská liga je úplně jinde než ta česká, prostě nic nenaděláte. Takže mě nepřekvapilo, že na Spartě vyhrálo i průměrné španělské prvoligové mužstvo. Ale ten sparťanský vzestup posledních týdnů by tahle porážka zastavit neměla.
