Bílkova dosavadní bilance v roli blšanského trenéra je následující: přátelské zápasy se Žižkovem 3:1, se Spartou bez jejích reprezentantů 2:2, liga s Jabloncem 3:1, s Příbramí 2:1 a domácí pohár s Xaverovem 4:0.
"Když jsem někdy začátkem října dostal nabídku, moc jsem se nerozmýšlel," říká Bílek. "Věděl jsem, že v mužstvu jsou kvalitní hráči. a že přece není možné, aby měli po deseti zápasech jen dva body."
Když má Bílek za necelé čtyři týdny u mužstva říci, které fotbalisty považuje za největší opory, za všechny jmenuje středové hráče Šelichu a Devátého. Jeho slova oba potvrdili ve středečním duelu s Xaverovem: Šelicha patřil k nejlepším hráčům zápasu a s Devátým, který přišel do hry až po bezbrankovém poločasu, nastal zásadní obrat vedoucí ke čtyřbrankovému vítězství.
"Navíc ztráta na předposlední Žižkov byla jen šestibodová a na čtrnáctou Plzeň a třináctý Jablonec ztrácely Blšany o bod víc. Věřil jsem, že se to zlomit musí. Ale jak už jsem říkal, vyhráno ještě zdaleka nemáme. Přestože na Žižkov už jsme se dotáhli a na čtrnácté místo ztrácíme jen bod."
Než na blšanskou lavičku usedl, viděl tým v akci při třech zápasech, jeho porážku 0:3 v Olomouci v desátém kole už sledoval s vědomím, že mužstvo převezme.
"Hodilo se mi, že zrovna byla reprezentační přestávka. V pondělí jsem byl jmenován trenérem a měl jsem požadavek, aby se hned na středu domluvil přátelák. Sehnala se Viktorka Žižkov a na víkend už byla domluvená Sparta. A samozřejmě, že tyhle zápasy mi před těmi ligovými hodně pomohly."
Co především nový trenér změnil?
"Nepatřím k těm, kteří jakmile přijdou k mužstvu, tak vypočítávají, co všechno jejich předchůdce zanedbal. Bittengel dělal, co mohl," zdůrazňuje. "Ale říkal jsem si, že by to chtělo přejít na obranu se čtyřmi zadáky v řadě, protože Blšany většinu zápasů hrály na tři obránce. A taky jsem přemýšlel o tom, že je zapotřebí něco udělat s defenzívou celkově."
Bílkovi připadalo, že než tým udeří nebezpečnými brejky, až přespříliš vyčkává na vlastní polovině. A v důsledku toho dostává moc gólů.
"Podle mě to chtělo obranu vysunout. A podle vývoje zápasů klidně až na soupeřovu polovinu. A hrát celkovou defenzivu mnohem aktivnějí, s agresivitou a s důsledným napadáním. Takže v tomhle směru jistý pokrok vidět je. Ale za spasitele se v žádném případě nepovažuju. Například s tím, co jsme předvedli teď ve středu v prvním poločasu pohárového zápasu s Xaverovem, bychom v lize neobstáli."
Nový blšanský kouč přišel do Blšan z trenérské funkce na fotbalovém svazu, kde do letošního léta vedl reprezentační devatenáctku a poté tým do 18 let. Mnozí se divili, proč z tohoto místa odchází na tak vrcholně rizikový ligový post. Další prohlašovali, že Bílek páchá fotbalovou sebevraždu.
"Po návratu z půlroční trenérské práce v Kostarice jsem byl bez práce a svaz mi ji nabídl," říká Bílek. "Pracoval jsem s mladými hráči rád, bavilo mě to, ale ligová nabídka je prostě ligová nabídka. A že jsem v kvality blšanského mužstva věřil i v jeho zdánlivě bezvýchodné situaci, to už jsem říkal."
Na námitku, že v tom mohly hrát roli i peníze, protože plat prvoligového trenéra je ve srovnání se mzdou kouče nesrovnatelně vyšší, Bílek reaguje:
"V Blšanech si samozřejmě vydělám víc, ale mým hlavním motivem opravdu byla ta první liga. Nejvyšší soutěž v zemi je cílem každého trenéra. Přitom jsem přemýšlel, že moje nová práce by se snad s tou devatenáctkou nějak skloubit dala, ale nakonec se ukázalo, že by to nešlo."
Kdo je Michal Bílek
Pětatřicetinásobný reprezentant Bílek získal skvělé renomé ve Spartě, v roce 1989 byl jako její hráč vyhlášen Fotbalistou roku. V prosinci 1990 odešel do španělského Betisu Sevilla, v létě 1992 se na rok vrátil do Sparty. Poté hrál tři roky za Žižkov, od léta 1996 opět rok ve Spartě. Následovaly tři úspěšné roky v Teplicích, kde v květnu 2000 aktivní kariéru ukončil.
Coby trenér se v první lize poprvé objevil v březnu 2001, kdy se stal od 21. kola koučem v Teplicích místo odvolaného Rady. Klub s ním v květnu téhož roku smlouvu neprodloužil, protože se neprobojoval do pohárové Evropy. Nato Bílek odešel trénovat na půl roku do Kostariky. Když se vrátil, stal se mládežnickým trenérem na fotbalovém svazu.
