Na jaře se Jiří proti strýci postavil, když ten ještě vedl Blšany. A utkání také skončilo bezbrankovou remízou.
"Chtěl jsem strejdu porazit aspoň teď, ale i bod je dobrý. Hlavně, že jsme neprohráli," řekl mladý záložník. "Nastoupit proti Spartě je vždycky svátek. Teď to umocňoval fakt, že jsem hrál proti strejdovi."
Na libereckém fotbalistovi byla znát velká touha pokořit klub, kde kariéru začínal. Ve středu pole sice nebyl tolik vidět, ale naběhal spoustu kilometrů, neohroženě chodil do soubojů, dvakrát se svíjel v bolestech, když ho míč zasáhl do obličeje.
A dvakrát se dostal i do zakončení: v 16. minutě si ztlumil prudký míč na prsou, ale vypálil vysoko nad branku. O pět minut později se dostal do výhodné střelecké pozice, ale místo prudké rány volil technickou variantu a opět přestřelil.
"Jirku jsem moc nesledoval," řekl po utkání kouč Bílek, který synovce vedl při bývalém angažmá v Blšanech, kde ho vytáhl do ligy. "Ale mám radost, že nastupuje pravidelně v tak kvalitním týmu, jako je Liberec. Překvapil mě, že se tady tak rychle prosadil."
Oba spojuje podobný post v záložní řadě. Zatímco Bílek mladší je spíš komplexním moderním bojovníkem a velkou nadějí Liberce, Bílek starší vynikal hlavně kopací technikou, zahrál si i na mistrovství světa.
Včera už zápas prožíval za postranní čarou. V tmavé bundě, pod níž mu prosvítala rudá košile, se několikrát rozčiloval po sporném výroku sudího, máchal rukama, až ho musel uklidňovat čtvrtý rozhodčí.
Se synovcem si po zápase ruku nepodal. Se svým týmem odjel do Prahy. "Jen jsme se pozdravili před utkáním. Ani jsme se po porážkách v Poháru UEFA nepopichovali. Zavoláme si později," prozradil Jiří Bílek.
