Připomeňme, že pokud by jeho výběr nevyhrál, Bílek by s největší pravděpodobností skončil. Vítězství mu sice nezaručilo automatické pokračování, o jeho osudu rozhodne výkonný výbor čili jakási vláda nad českým fotbalem 16. dubna.
Kdyby ovšem záleželo na fotbalistech, mohl by Bílek už nyní s jistotou přemýšlet o červnovém pokračování kvalifikace o mistrovství světa proti Itálii. "Podle mého mínění je zbytečné odvolávat trenéra od mužstva v rozehrané kvalifikaci za situace, kdy máme pořád naději na postup," prohlásil krátce po zisku tří bodů v Jerevanu kupříkladu brankář Petr Čech.
A stoper Tomáš Sivok se přidal: "Na každého trenéra se vždycky křičí, já zažil, že se křičelo i na ty předešlé. Osobně doufám, že všichni teď zachovají chladnou hlavu. Pořád máme kvalifikaci rozjetou dobře, i když jsme si ji prohrou s Dánskem zkomplikovali."
Charakterizovat tuto kvalifikaci jako dobře rozjetou je patrně přehnané, blíž pravdě se blíží slova kapitána týmu Tomáše Rosického: "Výhra v Arménii znamená, že žijeme. Nadále jsme v problémech, to je bez debat. Ale žijeme a budeme se prát dál."
I Rosický měl ovšem potřebu podržet kouče. Když hovořil o vhodně zvolené taktice na úterní utkání, člověk se neubránil podezření, že tak mimo jiné činí i proto, aby zdůraznil zásluhy trenéra právě v situaci, jež je pro něj těžká.
"Proti týmům, jako je Arménie, které mají velmi rychlý přechod do útoku, se vždy hraje špatně. Myslím ale, že trenér zvolil velmi dobrou taktiku, když trochu přeházel rozestavení," připomínal Rosický rozhodnutí opustit hru s pěti záložníky a vyrukovat se čtyřmi středopolaři a dvěma útočníky.
Zahustil se tím střed pole a toto rozhodnutí přineslo efekt. "Od trenéra to byl skvělý úmysl a byl to jeden z důvodů, proč jsme vyhráli," zdůrazňoval tvůrce české hry.
Náklonnost fotbalistů k Bílkovi není podle všeho ani trochu hraná, to lze vypozorovat. Tak třeba Tomáš Hübschman usiloval o to, aby kouč přestal na okamžik mluvit s novináři: defenzivní záložník spěchal na letadlo do Doněcku, kde za Šachtar hraje, a mrzelo by ho, kdyby se nestihl s Bílkem rozloučit. Až když si oba muži vřele stiskli ruce s palci zalomenými nahoru, teprve potom Hübschman spokojeně odešel a Bílek pokračoval v hodnocení utkání. Byla to krátká scénka, přesto vypovídající.
"To, co bude dál s trenérem, už nezávisí na nás, ale na vedení," uvědomuje si Sivok, aniž se však nadechne, dodá: "Zápas proti Dánům rozhodně neprohrál trenér, prohráli jsme ho my."
Možná můžete vyčítat Bílkovi spoustu věcí. Vztahy s hráči mezi nimi ale rozhodně být nemohou.
