"Michal je typ, který nebrečí kolem, ale pracuje dennodenně. Jsem si jistý, že o tom přesvědčí i veřejnost," věří Frťala, jenž je od nové sezony zpátky v Teplicích. Už ne jako fotbalista, ale asistent trenéra Jiřího Plíška.
S Michalem Bílkem jste byli nejen spoluhráči, ale pracoval jste už i jako jeho asistent ve Spartě, v Plzni, v Blšanech a v Ružomberku. Co vám to dalo?
Spolupráce s ním bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Po lidské, herní i trenérské stránce. Pro mě je to vzácný typ člověka, který s lidmi mluví otevřeně. My si sedli jako spoluhráči a vzápětí i jako kolegové, trenéři. Je to pro mě velký lidský i trenérský vzor.
Jste v kontaktu?
Dvakrát třikrát týdně si voláme, jsme neustále ve spojení. Vím, že zhubnul, vypadá skvěle. Přeju mu, aby to zvládnul. Má to u národního týmu těžké. Ale on věděl, co ho čeká. Fandím mu.
Možná byste mu teď mohl doporučit do reprezentace někoho z Teplic.
Když si to hráč zaslouží výkony, tak nejen Michal, ale všichni kolem fotbalu to budou vidět.
Jak jste se ocitl zpět v Teplicích?
V závěru ligového ročníku mě oslovil trenér Plíšek. Mile mě to překvapilo. Byl jsem rád za takovou nabídku, dva měsíce po nevydařeném angažmá v Čáslavi mi fotbal už chyběl. Nebylo o čem přemýšlet. Známe se z působení ve Spartě, kde Jirka dělal šéfa skautingu, potkali jsme se párkrát i v době, kdy jsme spolu pracovně nebyli. Kontakty jsme nepřerušili.
Máte stejný náhled na fotbal?
Doufám v to. Asi i proto jsem byl oslovený. A věřím, že trenéra, hráče ani fanoušky nezklamu.
Byl to pro vás srdeční návrat?
Člověk se sem vrací rád, 8 let jsem byl na cestách. Snad to příjemné, co jsem tady zažil jako hráč, si zopakuju i jako trenér.
Co bylo nejpříjemnější, co jste zažil v Teplicích coby hráč?
Celé působení v Teplicích bylo pozitivní. Sešla se tu opravdu generace výborných fotbalistů i trenérů.
Váš tým v roce 1999 získal 55 bodů a až do letoška to byl nedostižný rekord. V minulé sezoně ho Plíškovy Teplice vyrovnaly.
Mrzí mě akorát, že ho Teplice nepřekonaly. Logicky by pak hrály evropské poháry. Ale to už bylo, mě zajímá, co bude.
Bavili jste se s koučem Plíškem o vaší roli v týmu?
Probírali jsme, jaký bych měl dostat prostor. Mělo by to být podobné s tím, na co jsem byl zvyklý. Svoji práci nevidím jen na tréninku, ale i v kabině, v mluvení s hráči. A nejen o fotbalových věcech.
I v roce 2010 je v týmu Pavel Verbíř, váš spoluhráč ze slavné teplické éry. Vyjdete spolu, když budete jeho nadřízený?
Já už zažil tuhle situaci několikrát, že jsem trénoval bývalé spoluhráče. Nikdy to nebyl problém. A jestli už není i Pavel spíš takovým hrajícím asistentem? I v tomhle ligovém ročníku pořád dokazoval, že je platným členem mančaftu. Takže ať ještě hraje, na asistenta má dost času.
Vy jste si v Čáslavi vyzkoušel i pozici hlavního trenéra. Ale byla to docela krátká dráha.
Kdybych řekl, že mě to nemrzí, lhal bych. Ale i to krátké působení mě posílilo, bylo poučné i z negativní stránky. To, že teď budu zase asistent, neberu jako návrat zpátky. Jsem přesvědčený, že angažmá s Jirkou Plíškem mi dá hodně.
Pohádáte se někdy?
Už při působením s Michalem Bílkem jsme v hodně věcech měli jiný názor. Trenéřina není o tom, že se shodujete ve všem. To je logické. Měla by tam být zpětná vazba, nemusíme se vším souhlasit. Ale musíme vždy dojít k nejlepšímu řešení pro tým a pro úspěch. Jsme připraveni se i pohádat (smích).
Budete ještě hrát I. B třídu za Dubí?
Už ne. Jsem rád, že jsme se po sérii asi 11 vítězství v řadě zachránili. Do jara jsme šli s minimem bodů kvůli kontumaci za neoprávněný start hráče. Udržením se mise splnila, teď už mě zajímají jen Teplice.
