Beznaděj, smutek a slzy. Hráči trpěli

Porto - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) Pierluigi Collina, holohlavý chlapík v černém dresu, si vzal míč a už ho z ruky nedal. Je konec, ohlásil vzápětí. "Nezažil jsem větší beznaděj," hlesl Zdeněk Grygera. Na trávník na stadionu v Portu popadaly postavy v bílých českých dresech jako při popravě.

Řecký stoper Dellas v semifinále evropského šampionátu dal gól v posledních vteřinách první části prodloužení. Byl to stříbrný gól, pro Řeky vlastně zlatý. Vítězný. Když rozhodčí Collina zapískal, druhá část se už hrát nemusela. Konec. Definitivní konec.

"Stalo se nám to nejhorší, co nás mohlo potkat. Nenechal nás ani rozehrát. Byla to hrůza, bezmoc. Nemohli jsme už udělat vůbec nic," soukal ze sebe Grygera.

Trenér Karel Brückner bleskově zmizel do kabin. Vysoký útočník Jan Koller zabořil hlavu do země. Kolem ležely další postavy. Byla to dlouhá chvíle, než se zvedly ze země. Zvedaly se těžce.

Oči Marka Jankulovského se leskly. Slzy. Po tvářích tekly i ostatním. Barošovi, Ujfalušimu, Galáskovi... "Smutek, smutek," opakoval Jankulovski. "Věřil jsem, že budeme ve finále. Byl to obrovský sen, který se zhroutil."

Prezident poděkoval fotbalistům
Prezident republiky Václav Klaus zaslal 2. července  vyřazeným českým fotbalistům do Portugalska telegram tohoto znění:
Vážený milý národní týme,
děkuji Vám za skvělou reprezentaci České republiky na Euru 2004. Sport je složitá záležitost. Vaše prohra rozhodně není žádnou tragédií. Hráli jste skvěle, chyběla Vám trocha štěstí.
Gratuluji Vám k zisku bronzové medaile, která je jasným důkazem toho, že český fotbal patří, a to nejen v Evropě, k těm nejlepším. Ještě jednou Vám děkuji a po návratu do vlasti se těším na setkání s Vámi.
Máte můj upřímný obdiv.
Václav Klaus

Naproti, na druhé straně hřiště, se jásalo. Deset tisíc řeckých fanoušků skákalo na tribunách, až se chvěly. Hráči před nimi na rozpustile dováděli. Neslavil lepší, ale šťastnější.

Česko na evropském šampionátu hrálo skvělý fotbal, možná nejlepší ze všech. V normální hrací době neprohrálo, ale do vysněného boje o zlato se nedostalo. Hráči dostanou jen bronz, ne medaile, ale jen plaketu.

"Ve fotbale jsem větší zklamání nezažil. Myslím si, že můžu mluvit i za naše fanoušky," prohlásil Tomáš Ujfaluši. "Dál nemá cenu nic říkat."

Kapitán Pavel Nedvěd, který kvůli zranění střídal už v prvním poločase, v době žalu obešel jednoho spoluhráče po druhém a utěšoval je.

"Byl jsem tak hotový, že si nic nepamatuju," poznamenal Tomáš Rosický. "Byla to krutá rána. Horší jsem nedostal." Před kabinou si vyměnil dres s řeckým kapitánem Zagorikasem. Pak zaplul do sprch.

Když se potom hráči trousili klikatou cestičkou mezi novináři k autobusu, dívali se do země. Jakoby pro ně skončil svět. "Tragédie? To je dost silné slovo, ale mrzí to hodně," říkal Jankulovski.

Ale hlavy vzhůru, fotbalisté. "Neztratili jsme se tady. Hráli dobrý fotbal a myslím si, že můžeme mluvit o úspěchu. Ale hodně to bolí. A ještě dlouho bolet bude," podotkl Rosický.

"Jsme hrdí, co jsme tady dokázali. Celé Evropě jsme ukázali, že umíme hrát velký fotbal," poznamenal Ujfaluši. "Časem bude zase líp," uzavřel Grygera.

Nebetyčný smutek českého útočníka Milana Baroše.