Kdy jste s lyžováním začal?
Před lety právě na soustředění v Liberci. S Bobem Neumannem jsme tehdy vytvořili takovou dvojku, která po dopolední túře dojela, převlíkla se, dala si banán a hned vyrážela znovu do stopy. Všichni už narozdíl od nás byli po obědě a odpočatí, takže to bylo docela nepříjemné. Postupem času jsem se ale vypracoval a lyžování mě začalo bavit. Teď už chodím na lyže i mimo soustředění. Je to hezké, když se člověk může zastavit v Jizerkách. A když máte kvalitní běžky, je to o hodně jednodušší.
Inspirujete se při běhání výkony profesionálních běžců při Tour de Ski?
Koukali jsme se na finále, kdy jeli do sjezdovky. Jsou to naprostí šílenci. Neumím si představit, že bych něco takového jel. Kdyby měl Lukáš Bauer jednu běžku, možná bychom ho stíhali. Jinak ne. Vrcholné běžkování je strašně náročné.
Nenavrhnete trenérovi, aby zařadil do programu podobný výběh?
Chraň bůh. My tady honíme objem a všeobecnou kondici, je to spíš o dlouhodobém pohybu při nižší intenzitě než o nějaké "zavářce" do kopce. Intenzivnější běhy přijdou v přípravě až později.
Jakou trasu v horách jezdíte?
Každý den jinou. Každý je na tom jinak a je těžké dát všem stejný okruh. To není jako dřív, kdy jsem jel čtyři hodiny a ostatní hráči třeba jen dvě. Dneska se jede podle sportesteru. Stanoví se čas, třeba hodina a tři čtvrtě, a ti lepší ujedou třicet kilometrů, ti horší patnáct nebo deset.
Zastavujete se cestou na Hřebínku?
Kdepak. Jednak mám svoje pití, navíc nechci zmrznout a máme sportester, který by prostoj prozradil. Takže makám, jak můžu nejvíc.
Kdo patří k běžecké špičce Slovanu?
Mezi nejlepší patří Tomáš Janů, jezdí to strašně dlouho, navíc má výbornou kondici. Pak Míra Holeňák, Jirka Liška, nebo Filip Dort. My tvoříme takovou první skupinku. Dobrej je taky masér Venca Brendl, ten nás často předjíždí.
A na opačný konec?
Největší potíže mívají vždycky cizinci, kteří stojí poprvé na běžkách. Letos je to trojice Chorvatů. Ale ti, co se na tom neudrží, dostanou výjimku a běhají po svých.
Co říkáte zapojení lyží do tréninku fotbalistů?
Já to vítám. Na běžkách dostane zabrat celé tělo, nebolí jen nohy, ale i ruce, záda a břicho. Je to komplexní příprava, při které se dá dobře natrénovat vytrvalost. Navíc je to zpestření, není to jen běhání, které máme celý rok. Kdybych byl já trenér, tak bych lyže určitě zařazoval.
Spadnete ještě někdy?
Stane se, ale většinou je to kvůli někomu. O víkendu bylo v Jizerkách hrozně moc lidí, takže jsem se pořád někomu vyhýbal. Když je člověk rozjetý a spadne mu tam někdo, kdo to neumí, moc se dělat nedá.
Máte nějaký lyžařský sen? Třeba si zajet Jizerskou padesátku nebo legendární Vasův běh?
Vasák určitě ne. To je naprosto šílený výkon, na který bych si vůbec netroufl. Uvažoval jsem, že bych zkusil Jizerskou, abych viděl, na co mám. Ale není to možné uskutečnit. Možná až skončím s fotbalem, zkusím si to v nějaké čtyřsté řadě a oběhnu si to.
Poznávají vás lyžaři ve stopě?
Mě ani tolik ne, nosím brýle a navíc mám svoje oblečení. Ale na ostatní kluky lidé volají, protože je poznají podle erárního oblečení. Když vidí ty zdrchané zpocené tváře, většinou je povzbuzují.
Fandíte nějakému lyžaři?
Jasně, Bauerovi a taky Koukalovi, se kterým se znám osobně.
Chystáte se na liberecké mistrovství světa?
Chtěl bych se podívat, ale my v jeho době už začínáme ligu. Atmosféra šampionátu je nenapodobitelná a takovou velkou akci jsem nikdy naživo neviděl, takže by mě to určitě lákalo.
Věříte, že se Lukáš Bauer do mistrovství vzpamatuje a zaútočí na medaili?
No doufám. Zatím to tak sice nevypadá, ale věřím, že u těchto individuálních sportů, kde se trénuje jen kondice, lze formu načasovat. Doufám, že ji Lukáš vyladí, aby urval nějakou medaili. I když špička je vyrovnaná a rozhodují maličkosti, třeba namazání. I u nás fotbalistů je vidět, když někdo špatně namaže.
