"Jestli jsme ještě tu myšlenku úplně nerozvinuli, určitě sem tahle vlna přijde. Každý z nás by měl určitě nějak pomoci. Sám se o to snažím a podobně už pomáhá i dcera. Studuje psychologii a pracuje s dětmi v této sociálně ohrožené skupině asi pět let," dodává.
Kolikrát za rok se s dětmi z dětských domovů setkáte?
Dost často. Hlavně se potkávám s dětmi z dětského domova v Dolních Počernicích, který je náš kmenový a je to základna soutěží, které pro děti pořádáme.
Jaké máte povinnosti vy sám?
Snažím se především sehnat finance. Ale samozřejmě jsem na všech akcích, které jsou vždy o víkendu. Sjedou se děti ze třiceti až čtyřiceti dětských domovů. Soutěží a berou to opravdově. Snažím se zajistit některého z reprezentantů, aby předávali ceny a udělali autogramiádu. I když většinou hrají v cizině, už se tam vystřídali skoro všichni. Chodí se mnou ale třeba také desetibojař Tomáš Dvořák i další sportovci.
Děti soutěží ve čtyřech disciplínách. Které to jsou?
V lednu jsme začali stolním tenisem. V březnu jsme měli halový fotbal v hale Slavie a bylo to zlepšení, protože turnaj se hrál v jednom místě a všichni byli pohromadě. V květnu bude přespolní běh, který se uskuteční v zámeckém parku v Dolních Počernicích. A v říjnu máme cyklistický závod ve spojení s bezpečnostními předpisy a dopravními značkami. V prosinci celý ročník vyhodnotíme a určíme vítěze. Bude to sobota ve spojení s Mikulášem a odměníme nejen děti z dětských domovů, ale mohou tam přijít i ostatní děti. Je to docela hezká akce.
Většinou jsou ty děti opuštěné...
Některé jsou v domově tři týdny a pak jsou krátce doma, protože je samotně žijící maminky nestačí uživit. Vedeme děti ke sportu, aby z něj měly radost a bavil je. Nikdo z nich nechce mít špičkové sportovce. Stačí, když přečkají těžké chvíle dospívání a získají ke sportu vztah. Tím se mohou vyhnout nástrahám, jako jsou drogy a alkohol. Z toho jsou represe a náklady státu jsou potom daleko větší. Beru sport jako prevenci, i když stát to tak zatím moc nebere.
Hovořil jste o tom, že jste viděl šot ze zápasu druhé fotbalové ligy České Budějovice - Hlučín. Co jste tomu říkal?
Viděl jsem, že u všech gólů byl Karel Poborský. Standardní situace řešil tak, že posadil míč přesně na hlavu spoluhráčům, kteří dávali góly do prázdné branky. Celou dobu totéž ukazoval ve Spartě, když v ní byl. Táhl mužstvo kvalifikací dvakrát do Ligy mistrů. Zřejmě na to asi mnozí zapomněli. Teď jim to Karel připomněl tím nejlepším způsobem, jakým fotbalista může reagovat.
Když působil Poborský ve Spartě, vyčítalo se mu, že má největší plat v lize. Málokdo pomyslel na to, že Spartě účastí v Lize mistrů pomohl vydělat daleko více...
Nechtěl bych se vůbec bavit o financích. Myslím si, že angažování Karla Poborského byl od Sparty velmi dobrý tah. Karel se Spartě určitě hodně vyplatil za dobu, co tam byl. Jak to skončilo, to je věc jiná. Sparta už ví, že jeho odchod pro ni pro změnu dobrý tah nebyl.
Posoudil byste, jak těžké to má reprezentant ve druhé lize?
Každý kvalitní hráč typu Poborského to má těžké v jakékoliv soutěži, protože si na něj všichni dávají pozor. Tím spíš, že vědí, že Poborský zápasy rozhoduje a že umí připravit šanci i sám zakončit.
Dostanete se na nějaký zápas Českých Budějovic ve druhé lize?
Dostanu. Nebude to ale proto, abych kontroloval výkonnost Karla Poborského, a nebudeme řešit, jestli ho máme vzít na mistrovství světa. To určitě ne.
