Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Bednář o Spartě: Do včera kamarádi

Roman Bednář | foto: Michal SváčekMF DNES

14 2006
Edinburgh - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Ještě před pěti lety hrával fotbal pro zábavu, smlouvu neměl žádnou. "Kopyto, z toho nic nebude," říkávali o něm v Bohemians. Nyní je Roman Bednář jednou z hvězd skotského klubu Hearts a dnes nastoupí proti Spartě v Poháru UEFA.

"Bude to pro mě hodně pikantní, vždycky jsem byl sparťanský fanoušek," říká třiadvacetiletý útočník.

Pořád Spartě fandíte?
Teď taky Boleslavi, za kterou jsem hrál ligu. Ale Sparta je srdeční záležitost.

Byl jste vášnivý fanoušek?
Spíš vybíravý. Chodil jsem na derby se Slavií, na Ligu mistrů, ani šálu jsem neměl. Obyčejný fanda v davu. Ale doma jsem snil o tom, jak se oblékám do rudého dresu. Ten zápas je pro mě velký svátek. Ale pozor: ještě včera jsem byl se sparťany kamarád, ale dneska už jsme nepřátelé. Chci Spartu porazit a vyřadit.

Sparta o vás loni vážně uvažovala. Nelitujete, že námluvy nevyšly?
Já o tom jen četl v novinách, ale i kdyby... Absolutně mi to nevadí, ve Skotsku jsem našel velký fotbalový svět. Jsem tu nadmíru spokojený.

I po sobotě, která se Hearts nepovedla?
Prohráli jste v lize doma senzačně se St. Mirrenem. Nedělal bych z toho závěry. Kdo to neviděl, neuvěří. Oni dvakrát trefili branku a my zahodili deset tutovek. Byl to den blbec.

Zkuste Spartu varovat. Co ji čeká za tým?
Hodně dobrý soupeř. Hearts je hrdý malý klub, ze kterého chce pan Romanov (litevský majitel) udělat velkoklub. Když máme den, semeleme každého.

To zní výhrůžně.
Nevyhrožuju, ale chceme postoupit. Když jsme přišli o Ligu mistrů, chceme aspoň skupinu v Poháru UEFA.

Nepřijde vám to jako v pohádce?  Ještě před pěti lety jste byl amatér, nedávno poprvé v reprezentaci a teď proti Spartě.
Vydřel jsem si to a měl štěstí. Když mi bylo osmnáct, vzal mě trenér Petržela do Boleslavi. Já přitom už přemýšlel, jak začnu pracovat.

V Bohemians váš talent přehlédli?
No, já se tam moc neukazoval. Vždycky jsem v pátek přišel na trénink, v sobotu dal v dorostenecké lize dva tři góly a pak se zase týden neukázal. Docházku jsem měl hodně děravou.

Copak vám to tolerovali?
Docela jo, trenéři mě znali, věděli, že dávám dost gólů. A já? Nelámal jsem si s tím hlavu. Než bych každý den strávil dvě hodiny v autobuse na trénink, radši jsem šel s kamarády na pivo.

A teď hrajete skotskou ligu, ve které je tréninkový dril nutný.
Už jsem profík, vím, co si můžu dovolit. Trenér mi důvěřuje, nechává mě hrát celých devadesát minut, i když vidí, že sotva pletu nohama. Cítím, že jsem pro něj důležitý.

Ve slabší české lize vás celé zápasy hrát nenechávali.
Protože jsem po hodině padal na hubu, nebyl jsem tak namakaný. Nejspíš to ve mně vážně bylo: dokud můžu, makám. Moje srdce patří Srdíčkům (Hearts). Spartě to ukážu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze