Basilej zvítězila 2:1, postupu do čtvrtfinále se však vzhledem k porážce 0:4 v prvním utkání ani nepřiblížila. „No právě. Žádné body do tabulky nedostaneme, hrálo se o postup. A ten slaví soupeř,“ podotýká Vaclík.
Neříkejte, že jste si to neužili. Výhra v Anglii má přece zvuk.
To zase jo. V celém Švýcarsku to má velký ohlas. Už i kvůli národnímu koeficientu, s body z Manchesteru nikdo nepočítal. Všichni máme velkou radost, když si vezmete, jakou má City neskutečnou kvalitu. Jak suverénně vede Premier League. Pro nás je to hezká tečka za Ligou mistrů, která se nám v této sezoně opravdu povedla.
Pět výher, postup do osmifinále. Není škoda, že to končí?
To víte, výjezdy, cestování, anglické týdny... Bylo to hezké, Basileji jsme udělali ohromnou reklamu. Teď máme motivaci vyhrát švýcarskou ligu, pokud to chceme zažít i v další sezoně.
Přitom to v Manchesteru nezačalo dobře, gól jste dostal už v osmé minutě. Neobával jste se, že to skončí debaklem jako v prvním utkání?
Ani ne, měl jsem jiný pocit ze hry našeho mužstva. U nás doma jsme dostali gól z rohu, což zrovna v zápase se City nečekáte. To nás hodně nalomilo a oni toho dokázali využít. Za dalších deset minut bylo po všem. V Manchesteru jsem cítil, že se to nestane, že to bude z naší strany lepší.
Co vás k tomu vedlo?
Nebáli jsme se hrát, kombinovali jsme a neodkopávali míče. Byli jsme aktivní.
Za stavu 0:1 jste zlikvidoval vyloženou šanci Manchesteru a za pár vteřin jste vyrovnali. To rozhodlo?
Důležitý zákrok, pro vývoj zápasu asi zlomový. Pak se to otočilo v náš prospěch.
Bylo to pro vás důležité i osobně, když jste v prvním utkání mužstvo příliš nepodržel? Satisfakce po kritice?
Tak jsem to nebral. Spíš jsem chtěl dokázat sám sobě, že Ligu mistrů proti velkým klubům můžu chytat. Pro mě to byl takový zápas pravdy. Už na podzim v základní skupině se mi docela dařilo. Ale je fakt, že sám od sebe jsem čekal, že první osmifinále odchytám jinak.
Vyčítal jste si druhý a třetí gól? Za oba jste byl kritizován.
Neříkám, že jsem s tím nemohl nic dělat, to ne. Ale zase to nebylo tak, že bych to měl vyloženě chytit. Jasně, kdybych měl víc štěstí a sešlo se víc příznivých okolností, mohl jsem ty situace vyřešit. Zapadlo to prostě do té naší černé desetiminutovky. Ale ano, kluky jsem nepodržel.
V odvetě jste to týmu vynahradil a v závěru pomohl uhájit vedení 2:1. Věřil jste, že náskok udržíte?
Věřil, ale i kdyby oni vyrovnali, nic by se nezměnilo, o postupu bylo jasno. Nemuseli jsme hrát pod tíhou výsledku, byli jsme v pohodě. Samozřejmě, vítězství se počítá. Kdo může v téhle sezoně říct, že porazil mužstvo, které všechny válcuje?
