Už při odletu do Španělska Baroš vytušil, že by mohl hrát. "Letěli jen tři útočníci, Owen je zraněný a Anelka v poháru hrát nesmí," vysvětlil dvacetiletý Baroš. "Záleželo, jestli nastoupíme se dvěma útočníky. Pak jsem věřil, že by to mohlo vyjít."
Trenér Thompson poslal do hry Heskeyho a Jari Litmanena. Anglický reprezentant toho měl po sedmdesáti minutách dost, tak si řekl o střídání. "Byl jsem jediný útočník na lavičce," poznamenal Baroš.
Na hřišti měl plnit stejnou roli jako Heskey, jen při obranných standardních situacích si měnil postavení s norským obráncem Riisem. "Heskey hlídal De Boera a Riise stál u tyče. Když jsem přišel na hřiště, tak jsme si to prohodili."
I když hrál jen krátce, vypracoval si slibnou šanci. Po faulu na půlce si řekl o míč, natlačil se před pokutové území, ale nepovedlo se mu vystřelit. "Stejně bych trefil obránce, ale mohl jsem to aspoň zkusit," vyčítal si.
Po zápase se od trenéra hodnocení svého výkonu nedozvěděl. "Nic neříkal, ale všichni byli spokojeni, že se neprohrálo," podotkl Baroš.
"Byl dobrý, trenérům dokázal, že se nemusí bát ho postavit," řekl Vladimír Šmicer, Barošův český spoluhráč v Liverpoolu.
Barošovi chybí herní praxe, od prosince hrál jen dva zápasy v Liverpoolu za béčko, v reprezentaci nastoupil dvakrát na turnaji na Kypru. "Beru tenhle půlrok jak zkušební, nejdřív se musím pořádně naučit anglicky. Kdybych sem přišel až v létě, zase bych začínal od nuly. Takhle už budu mít větší šanci."
Baroš trénuje s áčkem, jezdí na všechna soustředění, ale při zápasech usedá na tribunu. "Nikomu nepřidá, když dlouho nehraje. Ale já jsem tenhle půlrok zkrátka obětoval, abch se tady pořádně rozkoukal."
V Liverpoolu je s přítelkyní. "Když máme čas, chodíme do města." Brzy se bude stěhovat z malého domku do většího. "Sice máme čtyři pokoje, ale jsou hodně malé. Když přijede návštěva, nemám je kam dát."
