Jak byste výkon sparťanského mužstva hodnotil?
Základ byl v tom, že jsme měli skoro stoprocentní obrannou činnost. Od toho se pak odvíjela úspěšná útočná fáze.
Jenže po půlhodině jste se začali předvádět, kdekdo se chtěl ukázat, až vás musel trenér Jarabinská hodně hlasitě okřikovat.
Když soupeře válcujete a rychle vedete dva nula, k exhibici vás to svádí. Každý najednou chtěl míč, každý chtěl hrát líbivý fotbal. Jenže je fakt, že ono to takhle nejde. Musí se hrát účelně, musejí se dávat góly. Takže trenér nás pořádně sjel i o přestávce v kabině. Pak už to zas bylo lepší a ve druhém poločase jsme určitě mohli dát víc než jen jeden gól.
Mohl byste své góly popsat?
Na tom prvním má samozřejmě poloviční podíl Karel Poborský, který standardní situace zahrává opravdu perfektně. Viděl jsem míč po celou dobu letu, říkal jsem si, že by mohl projít až ke mně. A když opravdu prošel, soustředil jsem se hlavně na to, abych ho dotlačil do branky. Při tom druhém mě nádherně poslal do brejku Lukáš Zelenka, obránce mě chtěl pak vytlačit do strany, tak jsem si míč zasekl na levou nohu a snažil se brankáře technicky obstřelit. A povedlo se.
Neměl jste jako typický pravák v tomto momentu obavy?
Neměl, viděli jste, že dovedu použít i levačku. Leckdy to bývá výhoda, protože soupeř se většinou zaměří na vaši lepší nohu.
Všimli jsme si dobře, že jste po obou gólech posílal pusy někomu do hlediště?
Patřily manželce s patnáctiměsíční Johankou. Kluk je na prázdninách u babičky, tak se na svůj první sparťanský fotbal vydala Johanka.
V prvním poločase jste hřiště opustil na nosítkách. O jaké zranění šlo?
Protihráč mě při srážce trefil podrážkou přímo do levého třísla, podívejte se na ty krvavé šrámy od špuntů. Byla to strašná bolest, ale přemohl jsem to a v zápase už jsem si zranění ani neuvědomoval. Horší je, že teď už to zase přichází k sobě.
Nezdálo se vám, že mužstvo Kutaisi bylo jaksi neškodné?
Já to viděl trochu jinak. Ti Gruzínci vypadali neškodně proto, že jsme jim prostě nic nedovolili.
