Jak jste snášel, když v dalších kvalifikačních utkáních na vás zbyla jenom střídání?
Vyrovnal jsem se s tím dobře, vlastně mi nic jiného nezbývalo. V Bosně jsem přece nastoupil, protože Poborský byl zraněný a Nedvěd měl červenou kartu z Faerských ostrovů. A když se podívám na dnešní reprezentační zálohu, musím mít respekt. Kdo se prosazuje v Laziu, Liverpoolu, Benfice a v Schalke, je přece jen o stupínek výš než ten, komu to jde ve Spartě.
V posledních dvou zápasech národního mužstva jste se však ukázal náhradníkem nadmíru užitečným.
Když jde člověk na trávník na posledních pár minut, není to jednoduché. Já měl výhodu, že jak se Švýcarskem, tak s Litvou jsme vedli. Do pohody se přichází snadněji. Určitě i proto jsem dal Švýcarům během sedmi minut na hřišti gól a proti Litvě jsem za jedenáct minut stačil přelstít beka a odcentrovat Kollerovi na čtvrtou branku.
Býváte na lavičce hodně nervózní?
Na to není čas. Většinou na ní stejně sedíme jen tak čtvrt hodiny. Pak nás trenér pro všechny případy posílá rozcvičovat. Klíčové momenty zápasu si ale od lajny ujít nenechám.
Nedoufáte ve skrytu duše, že zase zasáhnete do hry?
Nedokážu to odhadnout, bude záležet na vývoji zápasu, na tom, co trenér bude chtít změnit. Nijak se tím netrápím.
Zaregistroval jste, že v posledních dvou zápasech národního mužstva se Švýcarskem a Litvou nebyl v základní sestavě žádný sparťan?
Samozřejmě, postřeh je to každopádně zajímavý. Vysvětlení je ale jednoduché, nastupují ti nejlepší. Třeba takový Lokvenc by určitě taky obstál. Jenže nepostavte Kollera, když vám dá gól v každém zápase.