„Trenér Rubáš mě poslal stínit brankáři, když budeme kopat roh. To jsem si říkal: Je to v háji, to v životě nemohu dát góla,“ vzpomínal v pondělí ostravský útočník Rostislav Sionko.
„Ale odporovat jsem nemohl, tak jsem se tam postavil. A jak Verner kopl, vyběhl jsme od brankáře a z malého vápna u přední tyče jsem balon poslal přesně pod víko.“ Sionko přitom vůbec nemusel hrát... „Ruda Sklář, vedoucí mužstva, mi říkal, že nedopatřením zapomněli mou registračku,“ vyprávěl útočník.
„Zůstal jsem v šoku. Takový zápas. Ale napadlo nás, abychom hráli na občanské průkazy, což tehdy šlo. A štěstí bylo, že jsme tehdy výjimečně letěli na zápas letadlem, takže jsme občanky museli mít.“
Ostravským k titulu pomohlo vítězství Slovanu Bratislava v posledním kole nad do té doby vedoucí Slavií Praha 2:0. „Slovan hrál za sebe, protože pokud by vyhrál a my v Plzni ne, byl by mistrem on. Bylo to hodně zamotané,“ připomněl brankář Pavol Michalík, který v cestě za titulem nechyběl ani minutu.
Podotkl, že se dalo čekat, že Slovan porazí slávisty. „Věřili jsme, že by to mohlo vyjít,“ přiznal Michalík. „Ale byly to nervy znásobené tím, že Plzeň trénoval Tomáš Pospíchal.“ Právě on v předešlých letech vybudoval základ mistrovského celku Baníku. „Jenže byl propuštěný několik zápasů před koncem předchozího ročníku,“ řekl Michalík. „Plzeňské hecoval. Utkání mělo náboj.“
Ostravský triumf byl o to cennější, že mužstvu trenéra Jiřího Rubáše i vinou zranění nevyšel podzim. „Tuším, že jsme po něm byli devátí,“ uvedl Sionko. Leč na čelo ztráceli jen čtyři body. Tehdy však za výhru byly dva. „Na jaře jsme týmy před námi honili, až jsme to dotáhli k titulu,“ podotkl Michalík.
„Ani jednou během sezony jsme nebyli na prvním místě, až jsme na něm skončili,“ usmál se Sionko.
Žádné velké oslavy tehdy nebyly. „Co vím, tak jsme byli v nějaké plzeňské restauraci na večeři a tam jsem si poprvé dal pivo,“ usmál se Michalík. „A když jsme vlakem dorazili do Ostravy, na nádraží hrála hornická kapela. Nebylo to tak bombastické jako v roce 2004.“ To byl Pavol Michalík u čtvrtého titulu Baníku v roli asistenta trenéra Františka Komňackého.
„V minulosti se tak nejančilo. Dnes se úspěch slaví mnohem více. Tehdy se to bralo normálně – stalo se, vyhráli jsme. Jsme rádi, fandové byli potěšeni. Ale nějaké velké oslavy? To ne,“ řekl Michalík. „Hlavní byl první titul pro Baník.“
