Kdy jste poprvé zaregistroval Tomáše Řepku?
Tady v Baníku. To jsem tehdy ale ještě hrál v Karviné. Co vím, tak začal hrát ligu v sedmnácti letech. Od začátku byl řízný a měl vynikající timing.
Vaše kariéra, to je jako byste šel v jeho stopách. Po něm jste zamířil do Baníku, do Sparty i do reprezentace.
To mě ani nenapadlo... Nikdy jsem se ale s Tomášem neporovnával. Je to spíše náhoda. Jenže já jsem se do Baníku vrátil a on už ne.
Proč jste dal přednost Baníku, když jste se vracel do české ligy?
Jsem Moravák. Dá se říct, že jsem skoro odchovanec Baníku. Je mi tady to prostředí bližší, než abych šel zase do Sparty.
S Řepkou jste spolu nikdy nehráli. Nelákalo by vás to?
Kdyby se vrátil do Baníku, byla by to posila... Ale to je těžké, rozhodl se jinak. Třeba se jednou vrátí do Brumova. Já jsem z Vigantic, což není daleko, takže tam se třeba jednou potkáme v divizi, v krajském přeboru.
Co je Řepkova největší přednost?
Tvrdost, načasování správného okamžiku, kdy má jít po míči proti soupeři. A také zkušenosti, které nasbíral v evropských klubech.
V čem se lišíte?
Asi tím chováním. Je určitě impulzivnější. Já mám radši svůj klid.
Jaké by to bylo, kdybyste spolu hráli ve stoperské dvojici?
To si neumím představit. A asi to je nereálné.